Moje potíže s chrápáním– spánková laboratoř

Protože projevy chrápání pokračovaly, po sérii specializovaných vyšetření mi byla doporučena návštěva spánkové laboratoře.

Spánková laboratoř se nazývá honosně místnost, kde je monitorován váš spánek.Termín k objednání do spánkové laboratoře byl poměrně dlouhý – trvalo 9 měsíců, než jsem se mohl konečně dostavit, v červnu 2012.  

V současné době narůstají poruchy spánku jako důsledek tempa dnešního života: vše je  zrychlené a na spánek nezbývá tolik času a i zkrácený spánek pak bývá narušován poruchami spánku nebo rovnou nespavostí. Ve spánkové laboratoři pak máte možnost všechno vypustit,  nerušeně si „schrupnout“ a zapomenout na všechny stresy okolo. Do spánkové laboratoře přijedete večer, předložíte lékařskou zprávu s doporučením a můžete se připravit v místnosti na spaní, kterou vám přidělí. Za nějakou dobu vás zavolá doktor, provede vyšetření, v rámci kterého pokládá otázky, týkající se vašeho zdraví. Potom ještě musíte absolvovat test na PC, který vyhodnotí vaší pozornost a případnou únavu, vyplývající z nevyspání.

Pak už se můžete odebrat do své komnaty a oddat se sladké náruči boha Morfea. Tedy ještě ne, nejprve musí přijít sestra a zapojit vám všechna čidla /na břicho, srdce, ruce i obličej/, která budou monitorovat váš spánek. Co vám mám o tom povídat, byl to divný pocit: ležet v cizím prostředí spoután čidly s drátky a napojen na přístroj, který bude zkoumat vaše spánkové aktivity. Nemohl jsem se ani převalovat z boku na bok, jak mám před usnutím ve zvyku, ani si skočit na WC. Alespoň že toho bažanta jsem si sestře prosadil a také využil.  A tak jsem  nemohl usnout, bál jsem se s těmi dráty otočit a  dlouho ležel na pro mě nezvyklé poloze na zádech, než jsem konečně zabral...

Ráno už jsem měl připravenou zprávu, s kterou jsem se později dostavil na další vyšetření. Ze zprávy vyplynulo, že trpím ronchopatií /chrápáním/ a mám také první stupeň SAS, což je spánková apnoe – poruchy dechu při spánku. Doktorovi se však výsledky nezdály dostatečně závažné, aby doporučil chirurgické řešení. „ Jedná se o dost bolestivou operaci,  která by ve vašem případě, pane Vlasák nemusela  přinést zlepšení.“,  uvedl doktor a dále mi bylo doporučeno zhubnout, před spaním se vyhýbat jakékoli konzumaci alkoholu,  zvýšit si polohu hlavy a preferovat polohu na boku. Odjížděl jsem tedy poněkud nespokojen – jak to bude dál pokračovat s mým chrápáním?

Všechna doporučení jsem vzal vážně a uskutečnil, nepřineslo to však kýžené výsledky. Projevy chrápání nejen  že se nezmírnily /ani nestabilizovaly/, po nějaké době začaly naopak narůstat. Po čtyřech letech jsem se tedy objednával na další vyšetření a doktor mi  doporučil opakované vyšetření ve spánkové laboratoři.  Ani to však nevyšlo, i když jsem se posílil třemi pivy, abych lépe usnul, výsledky byly zase nevalné /dokonce horší než poprvé/. Začínal mě ovládat lehce vtíravý pocit skepse, který  přerůstal až k desiluzi a napadaly mě myšlenky, jestli vůbec můžu čekat nějaké východisko. Když se chrápání ještě zvýšilo, v pocitu téměř životního zoufalství jsem se odhodlal ještě k jednomu vyšetření, které bylo u samotného přednosty ORL kliniky. Přednosta pozorně přečetl obě zprávy a správně usoudil, že mám problémy se spaním v cizím prostředí. Navrhl tedy další vyšetření, ale pro mě jiné a zásadní – byl by mi zapůjčen monitorovací přístroj domů! A světe div se - v domácím prostředí jsem s přístrojem na prsou konečně zabral  a vyšla mi středně těžká spánková apnoe.  Takovéto výsledky konečně umožňovaly chirurgické řešení, s čímž jsem souhlasil…

P.S. Svoje články o chrápání jsem rozdělil do tří částí: 1. vyšetření, 2. spánková laboratoř a 3. operace.