Intenzita negativních zpráv v médiích narůstá, je třeba tomu nepodléhat

Samozřejmě, nejde žít izolovaně v jakési mediální bublině bez informací, ale je třeba negativním zprávám čelit a najít si způsob, jak je vstřebávat

Negativní zprávy se na nás hrnou ze všech stran. Sotva jsme se zbavili tíživého strachu z covidových omezení, už se sypou další hrozby:  plíživý greandeal, všudypřítomná inflace, korupce, hrozivý nárůst energií, neuspokojivý státní rozpočet s navyšování státního dluhu, dluhová past pro nízkorozpočtové skupiny, obstrukce politiků, zemětřesení, záplavy a což teprve válka na Ukrajině, to je to pravé nosné téma. A nebohý koncesionář aby se už už klepal strachy, že ozbrojený konflikt brzy přeroste v krizi spojenou minimálně s globální válkou!

Ne, nechci snižovat hrůzy války nebo přírodních katastrof a také chápu, že redaktoři médií pouze konají svou práci. A každá informace přece musí být úderná, musí zaujmout, aby se uplatnila.  A pak stačí ji jen trochu přibarvit,  zjednodušit do úderného headlinu, pak teprve může zaznít ten pravý mediální akcent, jako když bryskní zvuk polnice zavelí k útoku!

Není však těch hrůz a z něho vyplývajícího strachu nějak příliš, nechtělo by intenzitu negativních zpráv  ubrat a zpravodajství více vyvážit? Hledal jsem na internetu a zjistil, že negativní zprávy jsou témata častých dotazů diváků nebo posluchačů a odpovědi médií jsou víceméně podobná. "Zpráva v médiích je z podstaty věci informací o něčem novém, výjimečném, jedinečném. Proto se ve zpravodajství neobjevují informace o tom, že ve školách se učí, že lékaři léčí a podobně, nýbrž že v nějaké škole se střílelo, že pacient se soudí s nemocnicí apod. To vytváří poměrně jednostranný obraz reality jako sledu negativních informací.", tvrdí například Milan Pokorný, Český Rozhlas, více   zde. Negativita v televizním zpravodajství je tak časté téma, že se stává dokonce tématem diplomových prací, např. zde.

Když jsem tuto svou tezi začal líčit v hospodě, dostalo se mi i tady -  v lidovém plénu - odpovědi, že negace je přece základ zpravodajství, že pozitivní zprávy nikoho nezajímají. Člověk si tedy zapne televizi, chce se dozvědět co se děje a valí se na něho jedna katastrofa za druhou. Nepodílejí se však tyto negativní zprávy na vytvářejí špatné nálady ve společnosti (stále více patrné např. při jednání na úřadech, v krámech, v běžném provozu na silnicích), nepotřebuje stát právě takového vystrašeného občana, který pak snáze plní byrokratická nařízení, strpí třeba nepopulární nařízení politiků? Podléhat negativním zprávám je totiž velmi snadné a není to žádná ostuda, mají skutečně až magickou moc s námi manipulovat. Sám si vzpomínám, jak vyplašeně mě - se spoustou nových zpráv - vítala po mém příchodu z práce za covidové karantény manželka ( kterou stát přinutil být doma a sledovat televizi). 

"Katastrofické zprávy neodolatelně přitahují naši pozornost, ve skutečnosti však nekonzumujeme my je, ale ony konzumují nás. Přestože vytvářejí falešný obraz světa a jsou psychicky zničující, chceme je číst zas a zas ", píše ve svém článku  Petr Honzejk zástupce šéfredaktora a šéfkomentátor HN a dodává i několik tipů, jak se závislosti na nich zbavit, více zde.

Také jsem si našel svůj způsob, jak se negativním zprávám bránit. Samozřejmě, nemohu žít izolovaně v jakési mediální bublině bez informací, ale už jsem si zvykl, že souvislé zpravodajství v podstatě nesleduji. Zprávy si vybírám a vyhledávám spíše na internetu a tisku a ty negativní si dávkuji jako dobré víno, kterého se nechci přesytit a piji ho jenom po práci a rozmělnění stresu. Snažím se takovým negativním zprávám nepodléhat, i ve stresu se snažím hlídat  pozitivní myšlení, nechci se připravit o radost ze života, cestování  a koníčků. Přece jenom - chci se udržet v dobré kondici, abych jako daňový poplatník vydržel ten nápor okolo a dožil se aspoň věku 68 let, nutných do odchodu do důchodu.