Premiérské kamikaze

Před týdnem podal advokát Václav Láska trestní oznámení na Petra Nečase, Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksu pro uplácení a přijetí úplatku. Že by právě tohle měl na mysli Petr Nečas, když vytáhl do boje proti korupci s heslem „padni komu padni?“

Vláda Petra Nečase se s oblibou označuje za vládu boje proti korupci, aby tak zřejmě uplatnila starou pravdu, že nejlepší způsob jak se zbavit nepříjemného tématu, je dát si jej do názvu.

Korupce je bezesporu dlouhodobě největší problém České republiky. Je to jed, který rozežírá společnost a přivádí ji do „blbé nálady“ z pocitu bezmoci. Je to natolik velký problém, že žádná politická strana dnes neopomene zdůraznit, jak tvrdě chce vést boj proti korupci.

Není však jasné jakým způsobem to chtějí udělat, když kořeny korupce tkví právě v politických stranách. Korupční praktiky se stali nedílnou součástí našeho politického systému a právě ti političtí představitelé, kteří nás ujišťují o svém odhodlání bojovat proti korupci, jsou těmi největšími korupčníky. A nemyslím tím zdaleka pouze Petra Nečase.

Korupce je dnes předpokladem politické kariéry uvnitř strany. Průměrný český politik neumí dát dohromady jedinou vlastní myšlenku, která by stála za delší úvahu, schází mu základní komunikační kultura, nemá odborné znalosti ani žádné výraznější schopnosti, až se jeden ptá: jak se mohl takový člověk dostat na místo, které z principu klade na člověka větší nároky než běžná práce? Vysvětlení je jednoduché: předpokladem kariérního postupu  v politické straně nejsou schopnosti, ale ochota dopouštět se korupčního jednání ve prospěch své strany.

V místě, kde se přerozdělují státní peníze je dostatek možností pro to, aby část těchto peněz šla na osobní prospěch, nebo na zmíněné financování politických stran. Přes existenci kontrolních orgánů takové jednání nelze odhalit, vzhledem k tomu, že se na korupčním jednání obvykle podílí nejvyšší složky úřadů. Pro ty, kdo se v korupčním prostředí pohybují, je korupce zcela  samozřejmá. Žijí v přesvědčení, že dělají jen to, co všichni kolem.

Ze zkorumpovaných politických stran vzchází pokřivená moc legislativní, zkorumpovaní politici píší záměrně „děravé“ zákony a ujímají se funkcí ve vládě. Špatná legislativa pak negativně ovlivňuje život celé společnosti. Smithova „neviditelná ruka trhu“ u nás získala, díky Klausovu častému odvolávání se na ni, spíše pejorativní nádech chmatácké ruky zloděje, která tahá peníze z kapes daňových poplatníků.

Přestože současná legislativní úprava obsahuje slušný dostatek účinných nástrojů, chybí vůle je použít. Nezkorumpovaná vláda (zatím pouze hypotetická), která by opravdu chtěla s korupcí něco udělat, by musela v prvé řadě řešit problém financování politických stran. Stačí se jen podívat na vykázané náklady volebních kampaní, které představují pouhý zlomek nákladů reálných. To je jen jeden z mnoha důkazů, že v politických stranách obíhá velké množství černých peněz. Pokud nebude dostatečně zřejmé, odkud tyto peníze přitékají, jsou jakékoli vládou deklarované snahy o boj proti korupci pouhou snahou odvést pozornost od skutečného zdroje problému.

Nezvykle vysoký počet odhalených korupčních kauz v posledních letech není bohužel výsledkem boje proti korupci, ale právě naopak narůstající korupce, její systematizace a následné ztráty obezřetnosti korupčníků: někde to holt prasknout musí. Není divu, že se Rath staví do pozice mučedníka: dělal jen to, co všichni ostatní, tak proč právě on? Kdyby Rath myslel víc na stranickou kasu než na vlastní kapsu, kdo ví, zda by dnes nebyl za vodou stejně jako Pavel Drobil.

Přitom se nejedná o žádná utajovaná fakta, ale o běžně dostupné informace. Ostatně v trestním oznámení odkazuje Václav Láska orgány činné v trestním řízení na prostou analýzu mediálních výstupů. Zmínění poslanci před hlasováním opakovaně vyjadřovali nesouhlas se zákony označovanými jako „daňový balíček“. „Žádné změny nedoznala pak ani vůle výše uvedených poslanců, když ti ještě 6. 11. 2012 potvrdili, že pro předmětné zákony nemůžou hlasovat, neb by to bylo v rozporu s jejich svědomím. Dne 7. 11. 2012 se výše uvedení poslanci vzdali svých poslaneckých mandátů a tím umožnili, aby předmětné zákony byly Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR přijaty." Díky tomu pak bylo možné, aby byly schváleny zákony, které dle jejich předchozích výroků považovali za odporující zájmům svých voličů. Budiž připomenuto, že i současný prezident Václav Klaus získal svůj druhý mandát díky kupčení hlasů v Poslanecké sněmovně a je otázka, kolika problémů bychom zůstali ušetřeni, kdyby tehdejší volby vyhrál favorizovaný Jan Švejnar.

Následně tito poslanci získali významná lukrativní místa ve společnostech s majetkovou účastí státu: Marek Šnajdr byl jmenován do dozorčí rady společnosti ČEPRO, Ivan Fuksa na post vrchního ředitele Českého Aeroholdingu a Petru Tluchořovi byl přislíbeno místo v ČEZu. Skutečnost, že Petr Nečas slíbil poslancům  tyto posty výměnou a na jejich zajištění se podílel i nestor české politické korupce Miroslav Kalousek, několikrát potvrdil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Václav Láska odmítá nadále se vyjadřovat k této kauze, aby se vyhnul obviněním ze snahy o vlastní zviditelnění v médiích. Text trestního oznámení zveřejnil na svých Facebookových stránkách, kde následně hodlá zveřejnit i odpověď, které se mu dostane od orgánů činných v trestním řízení.