Návrat živých mrtvých

Přestože jsem výsledky voleb zklamán, je to pro mě stále přijatelnější varianta, než kdyby je měl Karel Schwarzenberg vyhrát právě tím způsobem, jaký zvolil Miloš Zeman.

Nejsem zklamán z toho, že nevyhrál "můj" kandidát, protože jsem žádného "svého" kadidáta neměl. Pouze jsem si nepřál vítězství Miloše Zemana. Ve druhém kole jsem nehlasoval pro Karla Schwarzenberga, ale hlasoval jsem proti Miloši Zemanovi a proti všemu, co představuje.

Návrat Miloše Zemana do politiky připomíná scénář Návratu živých mrtvých. Protřelý populista a jeden z hlavních protagonistů odpovědných za rozkrádání státu přichází v době, kdy jeho bývalý opozičně-smluvní spojenec Václav Klaus dokázal svou amnestií sjednotit národ v rozhořčení nad nepokrytou snahou vystavit generální pardon celé plejádě tunelářů. Je nepochopitelné, že si ti samí občané vzápětí zvolí jako jeho nástupce Miloše Zemana, navíc s veřejně vyjádřenou podporou právě Václava Klause.

Český  národ posledních dvaceti let připomíná psa marně honícího svůj vlastní ocas. Zatímco takové Německo se dokázalo po druhé světové válce vyrovnat během dvaceti let s nacistickou minulostí a stát se ekonomickou velmocí, Češi dvacet let přešlapují na jednom místě. Jak ukázaly krajské volby v roce 2012 i právě proběhnuvší volba prezidenta, Češi nejsou schopni rozejít se s vlastní minulostí.

Formálně jsme se před dvaceti lety stali demokratickým právním státem. Fakticky velmi špatně fungujícím právním státem. Ekonomickou i politickou moc získali během privatizace z velké části bývalí straničtí kariéristé a pochybné kriminální živly a v propojení na politické strany získali zásadní vliv na život v této zemi. Základním modelem fungování tohoto státu se stala korupce a klientelismus, které už dvacet let spolehlivě dusí jakýkoli pokus o výraznější pohyb společnosti vpřed. Vrcholem absurdity je, když se občané znechucení tímto stavem nostalgicky utíkají do starých „dobrých“ časů, přestože problém spočívá právě v tom, že doopravdy z nich nikdy nevykročili.

Pokud někdo tvrdí, že Miloš Zeman vyhrál v demokratických volbách, pak tedy ano, volby demokratické byly. Metody Miloše Zemana však nejspíš nikoli. Mě nevadí, že zvítězil Miloš Zeman. Vadí mi fakt, že většině mých spoluobčanů není proti mysli hlasovat pro kandidáta, který očividně lhal, vyvolával neoprávněný strach a útočil na nejnižší lidské pudy. Kandidáta, jehož volební kampaň vedl bývalý stranický funkcionář Miroslav Šlouf, v minulosti figurující v řadě politických skandálů, včetně přípravy vraždy novinářky Sabiny Slonkové. V kampani Miloše Zemana nebyly překročeny pouze morální normy. Díky inzerátu JUDr. Zavadila, bývalého člena StB, zřejmě i normy zákonné.

Češi v prezidentských volbách prokázali, že z velké části stále nejsou připraveni na život v demokratickém právním státě. Chybí jim smysl pro hodnoty, na kterých demokracie stojí. Občan, který přehlíží skutečnost, že jeho kandidát lže a hraje podpásově, si zaslouží svého zkorumpovaného politika. Až vás příště vaši političtí představitelé připraví o vaše peníze, až vám budou opět nestydatě lhát, až vás připraví díky podplacenému tendru o kvalitní služby a rozpočtový schodek zalepí z vašich daní, prosím, nestěžujte si. Jste totiž stejní jako oni.