Malý příspěvek k diskuzi o zdravotnictví

Můj vztah k českému zdravotnictví bych označil za zdravě nevraživý. Při návštěvě lékaře si připadám jako nesvéprávný, upřímný zájem registruji pouze při otázce, zda jsem už uhradil poplatek.

Můj první praktický lékař byl typický představitel podnikání v oblasti medicíny. Spoléhaje na kouzlo bílého pláště a bezbrannost starých a nemocných lidí, začal svým pacientům účtovat exotické léky, takže pokud jsem si dříve u nachlazení vystačil s Paralenem, nyní jsem dostal předpis hned na několik léků, u nichž mi nebylo jasné, k čemu že mi vlastně jsou prospěšné. Nedávalo mi to smysl až do té doby, než jsem měl v lékárně místo obvyklé koruny k receptu připlatit 300 Kč! Recept jsem zahodil, koupil jsem si místo nesmyslných léků bylinkový čaj a do tří dnů jsem se zbavil nachlazení nejen bez exotických léků, ale i bez Paralenu. Od té doby chodím k lékaři pouze když potřebuji neschopenku.

Tak se stalo, že jsem po několika letech, kdy jsem se u lékaře neobjevil vůbec, dostal dopis s milým dotazem, zda jsem nezemřel aniž bych to včas oznámil lékaři a pokud nikoli, abych se neprodleně dostavil na povinnou prohlídku. Pokud bych nepřišel, bylo mi sděleno, že by mi pojišťovna mohla do budoucna odmítnout proplatit lékařskou péči.

Přišel jsem k lékaři a zaplatil jsem 30 Kč poplatek, přestože mi nebylo jasné proč. Já nic nepotřebuji, jsem tu kvůli pojišťovně, tak proč mám za tuto “službu” platit? 

Poté jsem byl odeslán na druhý konec Prahy k odběru moči a krve. Bylo to soukromé pracoviště, kouzelné místo, kde se státní peníze mění na soukromý zisk. Ze všeho nejvíc připomínalo Kolbenku. Odběr krve probíhal jako pásová výroba a zajišťovala ji jedna stokilová dáma, přívětivá jako řeznický pes. Nikdy jsem neměl s odběrem krve problém, tentokrát to byl ale opravdový horor. S nedůvěrou jsem sledoval, jak svýma neohrabanýma rukama hledá žílu a žasl jsem nad tou neschopností. Sestra dnes nedorazila a tak odběr zajišťuje uklizečka? Nakonec se krev podařilo odebrat za cenu monstrózních modřin a já jsem naivně čekal něco jako “pardon.” Místo toho mě tlustá dáma podrážděně obvinila, že prý mám “klouzavé žíly”. Zdrcený z nepěkného chování svých žil jsem se hluboce zastyděl a  odcházel s pocitem viny, že jsem svými nezodpovědnými žílami způsobil trápení té laskavé duši. 

Pár dní na to, mi zavolala sestra, že dorazily výsledky a s náznakem hysterie v hlase mi sdělila, že mám být úplně klidný, ale je třeba co nejrychleji navštívit specialistu, protože výsledky ukazují na těžký diabetes.  Tak mi nezbývalo, než si vzít dovolenou a zajít ke specialistovi. Specialista tradičně zahájil debatu ujištěním se, že jsem zaplatil poplatek, což mě zcela uklidnilo a odeslal mě na testy. Po zbytek dne jsem popíjel odporný dryják a přišel při odběrech asi o polovinu veškeré krve.

Pár dní na to jsem se dočkal pointy, která mi sebrala dech. Přišel jsem opět ke specialistovi, na “Dobrý den” zareagoval srdečným “máte zaplacený poplatek?” a vzápětí mi oznámil, že výsledky nových testů prokazují, že nejen že nemám těžké diabetes, ale nemám vůbec žádné diabetes. Následovala diskuse spočívající z kladení jednoduchých otázek z mé strany a vykrucování ze strany lékaře. Nakonec lékař přiznal, že se v laboratoři stala chyba, ale rychle dodal, že to zcela jistě není chyba personálu, ale chyba bilogického materiálu, za což prý nikdo nemůže. Tomu bych byl ochoten věřit, pokud bych ono zařízení sám nenavštívil a nebyl svědkem neskutečného diletanství a jeho věrného společníka arogance.

Tohle ale není ona kýžená pointa. Korunu tomu lékař nasadil v momentě, když mi oznámil, že za měsíc MUSÍM znovu na kontrolu. Tak teď jsem byl opět zmaten. Proč mám chodit, navíc ve svém volném čase na kontrolu, když diabetes nemám? Vysvětlení lékaře mi vzalo dech. Software pana doktora nepočítá s tím, že by se někdo v laboratoři spletl. Pokud se v něm ocitnete, jste pro české zdravotnictví diabetik jednou provždy. Uvažování lékaře mi přišlo typické: místo aby se zamyslel nad tím, zda situace nevypovídá něco o kvalitě softwaru, raději by ze mě udělal papírově diabetika. Chápu, při mé další návštěvě dostane minimálně 30 Kč za nic a v tomhle spočívá kouzlo českého zdravotnictví a státu vůbec. Pokud jste diletant, nejenže za to nejste bitý, ale dokonce vám to hodí ještě víc, než když by jste svoji práci dělal dobře.

A proto se táži, kdo mi vrátí zpět 150 Kč za poplatky, které ode mě vybrali lékaři za zbytečná vyšetření zůsobené jejich diletantstvím? Kdo mi uhradí den zbytečně vybrané dovolené? Rovněž zasílám zdravici nejmenovanému výrobci softwaru a žádám jej tímto, aby svůj software doplnil o kolonku: “Nějaký pitomec to zase zvrtal.”