Když zemře člověk nepřirozenou smrtí, je to smutné. Když jich zemře mnoho, je to velmi smutné. Když jich zemřou tisíce velmi rafinovaně připravenou smrtí, je to tragédie. Děje se to ale na celém světě. Denně. A většinou díky našemu apatickému terorismu. Zemřou hlady, žízní, z nedostatku léků. Je pokrytecké a účelové si připomínat smrt mnoha lidí na jednom místě, když je tolik smrti ve světě, která nás nezajímá.
Těžce podvyživené somálské dítě na vázefoto: Reuters
Jestli je nebo není pravda to, co se událo v New Yorku v roce 2001, není podstatné. Podstatné je, že od roku 2001 do současnosti zemřelo velmi málo tisíc lidí díky teroristickým útokům. Z tohoto pohledu je ona přetřásaná Al-Kaida nejneúspěšnějším projektem islámských radikálů, CIA, kohokoli. A přeci kvůli této organizaci bylo rozpoutáno mnoho válek nebo válečných operací, díky nichž zemřelo mnoho lidí. Ne vojáků, ne civilistů, ale lidí. Lidských osob.
A ty samé země a vlády, které mají na svých reklamních programech hlavní bod boje proti terorismu, jen nečinně přihlížejí, jak denně umírají lidé, zejména slabé děti a staří, na hlad, na obyčejné nemoci. I naše země se počítá mezi ty pokrytecky humanistické. Důležité je říct, že naše prostředky mohou udělat takové dobro, aby již nikdo neumřel hlady nebo žízní nebo na obyčejnou nemoc. Ano, my můžeme.
Místo toho je naše svědomí po celý rok zatlačováno do kouta pod strachem ze zcela neúčinného terorismu a jen několikrát do roka je oživeno koncerty, DMSkami, či jinými skutky lásky k druhému člověku. A po zbytek roku ticho po pěšině. Hlavně, že můžeme jet dvakrát do roka na dovolenou, koupit si třetí auto a ostříhat psíka podle poslední módy.
Není to trochu divné a špatné a pokrytecké, farizejské, ohavné a přímo nelidské, že můžeme zastavit hlad, žízeň, smrt na obyčejné nemoci, dětskou práci, prostituci, obchod s otroky a další ohavnosti a smutné události a přesto to není ten nejhlavnější bod v programech všech vlád a institucí? Je to divné, špatné, pokrytecké, farizejské, ohavné a plné zloby. Ano, je. Je to přímo ďábelské.
Útočím na svědomí každého člověka, aby ho měl neustále činné. Aby přes každodenní rozpory, hádky, obtíže a křivdy měl na paměti, že lidský život je jedinečný a je vrchol zla, když se může zachránit a vědomě se na to kašle. Nevím, jak vyburcovat vlády, nevím, jak vyburcovat obyčejné lidi, aby řekli dost. A ani to nemusím vědět. Co vím ale je, že se snažím chránit lidský život, jak jenom mohu. Protože mám svědomí.
Máte svědomí? Máme svědomí? Pokud nemáte nebo ho po většinu roku nevyužíváte, odvádíte daleko zrůdnější práci než celá Al-Kaida. Protože díky Vaší apatii, že nechcete udělat něco pro lidi okolo sebe, ale i pro lidi na jiných kontinentech, umírají lidské osoby, co mají srdce a duši.
* Poznámka autora
Jelikož se mi v komentářích přemnožili lidé, kteří absolutně nepochopili smysl tohoto článku, tak připojuji ještě jeden dovětek:
Neříkám, jakým způsobem pomoci a už vůbec netvrdím, že například humanitární pomoc, kterých je mimochodem stále velmi málo i když se tvrdí, že jich je dost, jsou tím nejlepším řešením. Nedávám žádný recept. Tento článek měl pouze vzbudit Vaše svědomí a mozek, aby spolu s Vaším srdcem začal přemýšlet nad tím, co se to tu na Zemi děje za hrůzy. A zde se dostávám k další sortě komentujících pod článkem, kteří svá svědomí úspěšně potlačují zřejmě již řadu let a mají na to své mechanismy jako výmluvy ohledně přelidnění a ještě nějaké povídání o krysách. Co říci o takových lidech? Snad jen "vyhněme se jim obloukem, protože se považují za krysy. A krysy koušou."
