Napravo, nalevo, na východ, na západ aneb hrajeme si na kočku a myš

Ve skutečnosti je tento článek pro Vás nestravitelný. Pokud si hovíte ve svém umělém klídečku, jednou za pár let jdete k volbičkám a zbytek času u píva nadáváte, co jste to provedli, aby se poté kruh znovu uzavřel, tak přeskočte rovnou na zprávy o počasí a ignorujte tenhle článek. Pokud ale máte mozek, může být pro Vás těchto pár dalších odstavců inspirativních.

Házíte svůj hlas do urny? Zamysleli jste se někdy nad významem slov v této větě?Česká-grafika.cz

Touha po dobru je dána do vínku člověku od jeho počátku. Člověk je také tvor nedokonalý, tedy schopný konat zlé věci. Proto je logické, že se snažíme o různá dobra téměř všemi způsoby. Často se přitom jedná o dobra subjektivní, která už přestávají být dobry pro druhé lidi. Existují však také dobra objektivní prospívající všem lidem. Ta jsou schopna existovat za předpokladu, že existuje pevný společenský mravní řád s autoritou a že lidé chtějí a uznávají tuto autoritu ochraňující jak řád samotný, tak lidi spadající pod tento řád. Co ale dělat, chybí-li ve společnosti takový systém?

Odpověď je jednoduchá, avšak pro dnešního nezávislého člověka těžko stravitelná. Tu Vám nabídnu na konci článku. Aby ale takový řád mohl znovu povstat, je nutné převychovat každý sám sebe k lásce k řádu a k autoritám, které zatím chybí. Jak ale takový proces sám u sebe začít?

Na začátku jsem napsal, že každý člověk chce dobro. A tato vlastnost mu nemůže být nikdy vzata. Je tragické, že právě lidské společenské systémy ve většině případů omezují nebo kazí objektivní dobra lidí právě na úkor subjektivních dober autorit, které by měly dbát na dobra objektivní. Je umenšován prostor pro správnou výchovu v rodinách a její právní nedotknutelnost je značně oklešťována, dobré pracovní příležitosti se spravedlivou odměnou jsou stále méně časté a moudré správce majetků obcí a jiných územních celků, aby člověk pohledal. Díky tomu je pro obyčejného pracujícího člověka téměř neúnosné být zkrátka dobrým člověkem a proto často podléhá a činí si nároky na svá subjektivní dobra na úkor těch objektivních dober a statků, které ještě zbyly. Jednoduše překáží a mnohdy škodí svým egem druhému člověku.

Aby ale mohlo dojít k nápravě nás samotných a přerodu špatného společenského systému k dokonalejšímu a spravedlivějšímu, jsou potřebné dvě věcí, které každý z nás musí učinit. První z nich je ta, že nebudeme svoje subjektivní dobra prosazovat na úkor druhých. Druhou věcí je odvaha k zastavení podpory stávajícího systému. Zatímco u prvního bodu je na svědomí každého jedince, aby prosazoval svojí lidskost a umenšoval svojí dravost a pudovost, u druhého je nutný kolektivní rozhodný postoj k současnému systému. Jaký by ten postoj měl být?

Vrátím se k nadpisu článku. V současném systému je člověk uměle postaven před otázku, půjde-li napravo, nalevo, nebo půjde-li střední cestou. Jít napravo obecně potom znamená vydat se dravější cestou k dosažení subjektivních dober. Jít nalevo znamená požadovat bez větší námahy subjektivní dobra po systému a po těch jedincích, kteří jdou onou druhou cestou napravo. Za střední cestu se obecně považuje šedý mix, který je použitelný téměř pro obě strany. Takto existovat znamená být buď úspěšným a často bezohledným člověkem nebo být strádajícím a taktéž bezohledným člověkem anebo být člověkem, který chce pouze proplout mezi jasně vyprofilovanými jedinci a získat bezohledně co nejvíce subjektivních dober za pomoci obou táborů.

Obecně se dá tedy vyvodit, že tento pravolevý systém vychovává postupně z dobrého člověka egoistickou bytost schopnu vidět svůj jediný cíl, kterým je subjektivní dobro. Znamená to opravdu být člověkem? - Jaký by měl tedy člověk zaujmout postoj k tomuto systému, který vychovává jen k zotročení a ke zmrzačení lidského ducha? Který vychovává jen k sebelásce? Pokud máte v sobě špetku zdravého rozumu a máte-li na mysli také dobra svojí rodiny, svých přátel a svého národa, je jediný správný postoj, který dokáže osvobodit člověka z tohoto otrockého systému. A tím je přestat hrát tuto hru na kočku a myš. Přestat být hloupou myší, která naletěla na kočičí návnadu v podobě pravé nebo levé packy, přestat se zajímat o kočičí vábidla pacek a v úkrytu domova – nory – pěstovat v sobě svojí lepší stránku a chránit tak svůj život a život svých nejdražších.

Samozřejmě se ihned nabídne tucet argumentů, které by se snažily tento postoj umlčet. Jedním z nich může být například rychlý návrat k totalitním systémům, jestliže nebudeme hrát tuto hru dále. Dalším je prostá existence domnělé možnosti něco změnit díky dalšímu hraní této hry a jiný argument může zase hovořit o povinnosti utvářet tuto společnost skrze hraní této špatné hry. Se všemi argumenty si dovolím souhlasit. Opravdu se může zdát, že nepůjdeme-li k volbám, chopí se skrze ně moci staří rudí, kteří by rádi staré rudé časy. Skutečně je možné, že lze prosadit mizivá objektivní dobra skrze volební nebo petiční systém za předpokladu, že kočka spí nebo jen vyčkává na lepší příležitost lapit Vás. A opravdu může člověk v sobě dostát umělého pocitu, že svým hlasem přispěl k něčemu opravdu významnému. Jsme ale pořád jen myši, pardon – obyčejní lidé.

A to není špatné. Stejně jako tento systém nalhává myším, že jeho (kočičí) drápky neškrábou a ústa nemají ostré řezáky, dokáže tento systém přesvědčovat nás myši o tom, že se z nás myší mohou stát kočky schopné vládnout a rozhodovat o životech jiných myší. Pamatujme však na jedno pravidlo, které prověřila historie: tento systém je nastaven tak, aby se kočkou stal jen vybraný jedinec. To znamená, že chováte-li se jako prostá a hodná myš  - jako dobrý člověk, - nikdy nebudete vybrán do kočičího klubu. 

Pokud jste dočetli až sem, je u Vás dobrý předpoklad, že nechcete být kočkou, protože cítíte, že nemáte na to být jednoduše dobrý, moudrý a spravedlivý ochránce systému a lidí v něm. A také je u Vás ta samá naděje, že chcete být naopak vynikajícím člověkem, který se narodil do svého stavu a chce v něm být nejen vynikající, ale zároveň prospěšný ostatním lidem, zejména svým blízkým. Proto Vás vyzývám: Nebojte se koček ani systému! Nenechte si vzít svoji lidskost. Nenechte si vzít pokoj ve své rodině. Nenechte si vzít Vaše dobré jméno – člověk. Ano, může se skutečně stát, že nepůjdete-li k volbám nebo nepodepíšete-li nějakou petici nebo nebudete-li pochodovat v nějaké stávce, může být nastolen jiný a děsivější systém než je tento. Může se stát, že se špatní lidé ještě více dostanou k moci a budou ještě více škodit ostatním lidem. Mohou se stát ještě daleko horší věci i bez účasti na volbách, protože jsou už dopředu plánovány, ale budete-li bojovat o svojí lidskost a o lidskost svých nejbližších, které chráníte, vždycky vyhrajete. Předpokládá to ovšem ještě více sebezapření a morální sebekázně. Jaký to má ale smysl? No přece být dobrým člověkem, který je schopný dívat se ráno do zrcadla.

Toto zlé zřízení nebylo ustanoveno náhodou. Záměrně byla zaseta do srdcí lidí potřeba nutnosti mít tento systém, abychom dokázali přežít, a to díky tomu, že lidé byli ochuzeni o jinou potřebu jiného systému, který je potřebný k přežití. Tento jiný systém však dále existuje navzdory všem špatným systémům, osvobozuje ducha člověka, vede a usměrňuje ho k jedinému správnému cíli. A tím je Bůh. Když mluvím o systému, který je nejen přátelský k člověku, nýbrž je stvořen Bohem přesně na míru člověku, mluvím o katolické Církvi.

Neřekl jsem na začátku, že bude má odpověď na otázku „co dělat, chybí-li ve společnosti člověku prospěšný systém“ těžce stravitelná pro mnoho lidí? Je možné, že i dokonce Vám zaskočila v hrdle. Pro hlubší obhajobu tohoto systému je potřeba další článek, protože tento již pomalu překračuje druhou normostranu.

Pokud tedy budete chtít, můžeme v příštím článku společně rozebrat onen systém, o kterém tvrdím, že je jako jediný schopný správně formovat člověka a lidstvo a v jehož řádu se rodí ty nejlepší společenské systémy schopny udržet spravedlnost pro všechny stavy a povolání. Do té doby znovu apeluji na lidskost nás všech a snažně Vás prosím - Nebojte se, nedejte se, nenechte si vzít svoji lidskost! Všichni velikáni doby, kteří jsou hodni následování, byli skutečnými lidmi. Buďme proto lidé. Tak zase příště.