Já, že sem dědek? Co si to říkal? Cooo?

A tak si tatík Petr svolal všechny k sobě a začal všem domlouvat. "Míro! Jsi spravedlivý a čestný kluk a je naprosto správné, že si se postavil za svého kamaráda Karla. I když je o mnoho starší a zkušenější, pravé kamarády sobě rovné potřebuje. Vždyť proto jsem ti svěřil celou svojí pokladnu." Pak se obrátil na malého Pepíčka od Dobešů.

KnížePán u pívaAutor: David Neff, MF DNES

"Pepiku! Ty holomku. Neříkal jsem ti, aby sis vybíral lidi k sobě na statek, které ti doporučuji? Nebyli by s nima žádný problémy. Ale ty pořád posloucháš svoje kamarádíčky od vedle z Hradu a pak to tak dopadá! Já vím, že si taky spravedlivý a chceš, aby všichni byli kamarádi a tak se snažíš všem vyhovět. Proto tě mám rád a jen ti pro tentokrát přátelsky domluvím."

"Karle, Karle, co mám s tebou dělat?" povzdechl si starostlivý tatík Petr. "Já vím, jakou si dostal výchovu. Je správné, když lidé vědí, kdo je jejich pán. A je taky správné, že se umíš ozvat s kamarádama, když tě někdo uráží. Ale prosímtě, víš, kdo to je?! Víš, kdo já Láďa?" "Nevím..." smutně odpověděl synáček Karel. "Já taky ne!" odpověděl zachmuřeně tatík. "Nevím, jaký má on kamarády, ale asi mezi nima bude i pár nás, dospělých, víš."

Kluci mluvili jeden přes druhého a každý chtěl obhájit svoje činy, ale tatík je rázně utnul slovy: "Tak a ticho! Kluci jedni neposední! Já chápu vaše problémy a neschvaluji to, že nějaký synáček z městečka si otvírá hubu na tady Karlíka, ale hoši! To nejde, abyste kvůli tomu nechodili do práce! Vždyť sem vám dal důvěru a na vaše i na můj trůn čekají venku před zámkem další. Prostě buď do té práce budete chodit nebo půjdu ven a řeknu: 'Vemte si můj trůn někdo jiný!'" zkusil to na ně lyšácky starý dobrý vladař Petr. "Ne, ne, to ne..." křičeli hoši a tak tatík poznal, že se mu podařilo kluky opět dát všechny do latě.

Za dlouhý čas, kdy skončil ten strašný Nečas a Petr přestal býti správcem, řekl svým klukům na zasloužené pětileté dovolené: "Kluci, víte vy, proč jsem nemohl rázně zasáhnout tehdy proti tomu holomkovi Láďovi?" "Nevíme" odpověděli všichni. "To bylo proto, že Láďa na nás věděl příliš mnoho. Měl na každého z nás spoustu věcí, které by rád vyhlásil do světa. A já se ho bál. A bál sem se ho moc. No jen se neposmívej Karlíčku!" Obořil se na svého synáčka. "Zrovna na tebe věděl všechno. Jak se kamarádíš s cizými králi a princátky a jak si chcete všechno dělat po svém. Jak střádáte plány, abyste pak mohli všechno ovládat. A řekl by na tebe dokonce i to, že si dostal jako dědictví po tvé milované tetičce jedny velké noviny, které se nám podařilo začít tisknout i u nás."

Už mě nebaví milí čtenáři poslouchat pořád dokola tyhle žvásty. Už mě nebaví se u piva hádat o politice, když to přesně politici chtějí. Nebaví mě, že televize, noviny, radio a internet je všechen v rukou Němců a Rakušáků, kteří píšou tak, jak pískne šéf v Berlíně, se kterým sou podobní Schwarzenbergové velký kamarádi. Nebaví mě už ta věčná glorifikace demokracie, když žádná není, nebaví mě to opravdu denně poslouchat, ty převzaté žvásty a klišé.
Vzbudíme se už někdy a řekneme D.O.S.T. tomu všemu???