Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Nebojme se nezvyklých chutí

Kdysi jsem jezdíval na hory do Slovenských Beskyd. Vystaven tamní potravinové skladbě jsem okusil mou první nezvyklost v životě. Smažený řízek s rýží a rajskou. Bylo to ucházející, jen jsem na to nebyl zvyklý. Další nezvyklostí byl choucroute v jedné rybí restauraci v Alsasku – tedy rodišti tohoto jídla. Jenže namísto vepřových klobás či masa se na talíři bělaly plátky pstruha říčního. Zelo - pstruho - erteplo. Na pohled stejně úsměvné jako řízek v trojobalu s rajskou. Podobnou zkušenost jsem ale zažil i „z druhé strany“. Když jsem učil v jižní Francii na lyceu, uvařil jsem pro své francouzské kolegy český oběd: šunkovou rolku se šlehačkou a křenem (tehdy to bylo u nás v módě), vepřo-knedlo-zelo a salát se zálivkou. Francouzi ke všemu včetně knedlí zakusovali nezbytnou bagetu a poté konstatovali, že česká kuchyně se velmi podobá čínské. Na mé vytažené obočí reagovali upřesněním, že máme sladkokyselé chutě jako Číňani: Zelí, zálivka na salát, náplň v šunce... no, srovnávání je obrannou reakcí proti nezvyklostem nejen u nás. Když potom přijeli do Československa, žasli nad našimi zákusky: indiánky, špičkami, větrníky či věnečky. Naše unikátní obložené chlebíčky pak splácli dva dohromady a pozřeli je jako sendvič. Zkrátka, vše je otázka zvyku přičemž nezvyklost nemusí nutně znamenat nekvalitu.                         Je to jako s kombinací barev. Když jsem chodil do třetí třídy, jeden spolužák v hodině kreslení zvolil zelenou a hnědou. Tehdy to byla nezvyklost a soudružka učitelka mu dala pětku za ignoraci estetiky. Dnes je to běžná kombinace a odpovídá dobovému vkusu. S chuťovým vkusem je to podobné. Nejen že ten dnešní neodpovídá tomu, který měli naši předci, neodpovídá ani tomu našemu, který jsme měli před dvaceti – třiceti lety. Zkrátka - chutí je na světě milion a unifikovat je nelze. Kolikrát jsem jen slyšel od českého turisty v cizině vulgární větu: „To se nedá žrát!“ Neodsuzujme pojídání šneků, ústřic, žabích stehýnek. My zase jíme všechny druhy podivných hub či vnitřnosti. Mimochodem – ještě v 70.letech byly ledvinky považovány za luxusní jídlo. Dnes si je nikdo nekoupí.                    Chuťové nezvyklosti jsou ještě více patrné v nápojích. Může za to klima, které formovalo mentalitu národa a všechny jeho charakteristiky. Určitě jste to zažili na vlastní kůži. Řecké uzo chutná jedině v Řecku, to jest v létě u moře. Pokud ho chcete vypít u nás doma, je nepoživatelné. Vodka přece nemohla spatřit světlo světa v jižní Francii a na Sibiři si rozhodně nepochutnají na lehkém růžovém víně či sklence pastisu. Samostatnou kapitolou je víno. Réva roste jen v určitých klimatických podmínkách a po tisíce let tam ovlivňuje život lidí víc, než si uvědomujeme. Vždyť fyloxerická krize zruinovala francouzskou ekonomiku stejně brutálně jako první světová válka. Mějme tedy trochu pokory před vinařsky silnějšími zeměmi. Těch našich českomoravských necelých devatenáct tisíc hektarů vinic je opravdu jen malé políčko ve srovnání s Francií. Vždyť jen Burgundsko má plochu necelých 30 hektarů. Neodsuzujme tedy ta vína, která se vymykají naším zvyklostem. To, že nepodléhají našemu chuťovému vkusu ještě neznamená, že jsou horší. Nesrovnávejme, ale také nechtějme chuťově unifikovat. Poznejme prostřednictvím vína cizí kraje a myšlení jejich obyvatel. Nejhorší věta, kterou můžu od našich vinařů slyšet je: „Tak takto má správně chutnat ryzlink.“ Ano, má chuť a vůni naší půdy, kterou denně dýcháme a cítíme, je v něm slunce, které u nás hřeje jinak než u moře.  Ale respektujme prosím cizí a neznámé chutě, tak jako chceme, aby jiní respektovali ty naše. A pokud nám to nebude vhod, stačí říct jen prosté a upřímné „Mně to nechutná…“                                      

Autor: Martin Severa | sobota 29.1.2011 10:48 | karma článku: 5,38 | přečteno: 893x
  • Další články autora

Martin Severa

Víno prodávané v supermarketu obsahuje mléko

Víno je živý organismus. Obsahuje několik stovek různých druhů látek, většinou ve stopovém množství, které neustále bojují mezi sebou a rvou se i o trochu toho kyslíku, který v lahvi zbyl. V aroma pak cítíme látky, které ve víně nejsou, přesto je víno umí velice přesvědčivě napodobit: citrusy, fialky, lesní ovoce, kopřivy atd. V chuti pak nalézáme hořkou čokoládu, sušené švestky, ostružiny či višně. A ochutnáme-li po roce stejnou šarži, víno nikdy není stejné. Mění se. Někdy zvítězí sušené švestky nad lesním ovocem, někdy se objeví zcela jiné aroma a jiná chuť – výsledek toť boje mezi konkurenty. Jedna z látek, která ve víně nikdy nevznikne je mléko. A přesto se na jedné lahvi tuto informaci dočtete. Zakoupil jsem ji v prodejně Tesco v Dolních Břežanech. Chablis, dovoz z Francie (jak jinak). Jednoduché víno, které si na nic nehraje, příjemné denní pití. A asi také hodně zdravé, ovšem nikoli kvůli vitamínům či taninům. Na zadní pomocné etiketě pro české spotřebitele je napsáno: obsahuje siřičitany a mléko. To první slovo je v pořádku, to druhé práce diletanta. Aniž bych něco vysvětloval, uchýlím se k prosté citaci: „Jablečno-mléčné kvašení je biochemický proces, při kterém se mění kyselina jablečná na kyselinu mléčnou a oxid uhličitý.“ Nutno dodat, že tento proces může, ale nemusí ve víně nastat – vše záleží na vinaři. Marně jsem tuto větu citoval osobě mně blízké, vína neznalé. „Já prostě víno s mlékem pít nebudu,“ zněla odpověď. Zaklínadlo „psali to přece v novinách“ pořád platí. Jediné, co mne může těšit, že dovozce Neubauer a syn, který na svých stránkách tvrdí, že chce být mezi nejlepšími co do výběru vín, spolehlivosti a servisu, si alespoň trochu nařezal větev, na které sedí. Neboť právě on je za takovou informaci zodpovědný. A potravinářská inspekce? Ta má dost starostí s falešnými lhůtami spotřeby, salámy bez masa či jogurty „bez tuku se zvýšeným obsahem vitaminu A“. Dodatek: Obchodníci brutálně hřeší na to, že českému národu je úplně jedno, co jí a pije, hlavně když to moc nestojí. Jídlo je primárně na to, aby se jím zacpal žaludek a víno na to, aby se motala hlava. To, že by mohlo vkládání uhynulých živočichů do dutiny ústní či polknutí ušlechtilé tekutiny zvyšovat kvalitu života, nás ještě nenapadlo. Jistěže, šetříme všichni. Jenže potraviny nám projdou celým tělem. Tak se k nim chovejme s úctou. Martin Severa

20.2.2012 v 21:27 | Karma: 5,55 | Přečteno: 1517x | Diskuse| Ostatní

Martin Severa

Pryč s českým Merlotem, ať žije Vavřinec a vlašský salát se dvěma r

Můj dědeček byl ročník 1897 a svou pubertu strávil v zákopech na frontě. Můj otec 1927 a pubertoval za okupace. Moje puberta pak přišla se vstupem Varšavských vojsk, což byla docela „výhoda“, protože jsme byli na jedné názorové lodi s rodiči a nadávali na Rusáky. Když jsme je porazili v hokeji, vzájemně jsme se objímali a na pubertální odpor nebyl čas. Ani v následné normalizaci. Čímž ovšem nechci popírat obsah filmu Občanský průkaz, kde nespoutanému řádění hormonů nezabránil ani tatínek hrdina. No, lepší generační posloupnost byste si nemohli přát...

8.1.2012 v 22:59 | Karma: 15,70 | Přečteno: 972x | Diskuse| Ostatní

Martin Severa

Voda pro psa a světová česká kuchyně.

První restauratér, který si dal jako moto svého byznysplánu „Pro zákazníka všechno“, byl Caesar Ritz. Shodou okolností jsem nedávno navštívil jeho rodnou vísku Niederwald ve švýcarském kantonu Walis, tak si to pamatuju. A vy si možná pamatujete na obdobný slogan, se kterým přišli za socialismu naši soudruzi. Náš zákazník náš pán. Jenže křičet do světa nějaké heslo nestačí. Navíc, u nás to tehdy bylo dosti složité, protože v červenci se namísto sezónní zeleniny podávala čalamáda, a co se neprodalo v pátek, z toho se v pondělí udělal český karbanátek.

5.1.2012 v 20:43 | Karma: 19,35 | Přečteno: 1020x | Diskuse| Ostatní

Martin Severa

Svobodu medvědům

Existuje typ vína, pro které se nadchnete v místě. Když ho přivezete domů, bezradně sedíte nad otevřenou lahví a po odchodu hostů, kteří si raději řeknou o kávu, ho vylejete do záchodu. Pro mnohé je takovým příkladem řecká retsina či jiné nápoje, například aperitiv uzo nebo francouzský pastis. Mluvím tady o chuťových zvyklostech nikoli o nekvalitních nápojích. V domorodém kraji mají tradici a nám nechutnají, protože jsou jiná. Jiný je ale i svět, který je obklopuje. A když se vydáváme do neznámých krajů, chceme ten svět přece poznat, odnést si zážitky a podělit se o ně se svými přáteli. Většinou se tak děje prostřednictvím fotografií. Já to zkouším s vínem. Když se napiju, vybaví se mi vůně toho kraje a ve svém vnitřním světě si díky chemickým procesům prožiju hezké chvíle intenzivněji než při pohledu na nevonící fotografii. A vůbec mi nevadí, když mým hostům víno z onoho kraje nechutná. Oni tam nebyli.

4.1.2012 v 23:01 | Karma: 9,26 | Přečteno: 789x | Diskuse| Ostatní

Martin Severa

Mýtus jménem Moravské sudové

10.dubna 1663 seděl třicetiletý anglický prozaik Samuel Pepys v krčmě Royal Oak Tavern v centru Londýna a popíjel jako už tolikrát víno. Do svého deníčku si tehdy poznamenal: „Pil jsem francouzské víno zvané Ho Bryan, které mělo tak jedinečnou chuť, že jsem se s podobnou nikdy nesetkal.“ Ano, pan Pepys pil víno z dnes proslulého Chateau Haut Brion a byl první člověk, který označil víno z Bordeaux jménem usedlosti, kde bylo vyrobeno. Chateau Haut Brion je tak dodnes prototypem vína typu Chateau.

5.4.2011 v 10:06 | Karma: 16,08 | Přečteno: 1394x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Fico je mimo ohrožení. Pellegrini: Na hovor o uklidnění situace nedozrál čas

19. května 2024  11:06,  aktualizováno  11:34

Aktualizujeme Na jednání stran k uklidnění situace na Slovensku patrně nedozrál čas, uvedl zvolený prezident...

Česku dnes hrozí krupobití a lokální bouřky, přívalové srážky už ne

19. května 2024  11:04

Na většině území Česka se dnes odpoledne a večer mohou objevit bouřky s kroupami a silnými dešti....

Na trhaviny pro Ukrajinu přispěli Češi téměř komplet, sbírka na vrtulník vázne

19. května 2024  10:29

Nadační fond pro Ukrajinu známý jako Dárek pro Putina od jara 2022 vybírá prostředky pro obranu...

VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině

19. května 2024  10:09

Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...

  • Počet článků 18
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1434x
Narodil jsem se vinařském kraji a dodnes tam bydlím. Víno jsme poznal i z pohledu francouzského konzumenta, když jsem před časem učil na lyceu v jihofrancouzském Nimes. Ten o něm ví mnohem víc než to, že se po něm točí hlava. Vždyť víno je tam součástí tělesné kultury. Chci, aby tomu tak bylo i u nás. Aby český spotřebitel už nebyl obětí marketingových hrátek obchodníků. Aby pochopil, že víno není to samé jako nápoj vinného typu.

Seznam rubrik