Začíná být zřejmé, že tendr na dostavbu Temelína bude ukončen bez vyhlášení vítěze a stavět se nebude. Je legrační, že šéf protitržních socialistů odmítá garantovat ceny jiné než na trhu. Tak se pojďme podívat o jakých cenách a na jakém trhu je vlastně řeč.
Pokusím se nyní vysvětlit složitou věc jednoduše, začneme tedy tím, co je zřejmé. Už několik let se mluví o tom, že cena elektřiny na trzích klesá. Spotřebitelé jsou z toho jeleni, protože platí za elektřinu, která prý klesá, čím dál více.
Počátkem tisíciletí začala EU liberalizovat síťová odvětví včetně elektroenergetiky. Odvětví prošlo nuceným rozpadem vertikálně integrovaných státních monopolů (respektive stále prochází, ne každé vládě se chce zříci moci nad odvětvím) a konečný cíl je, aby fungoval naprosto volný trh na straně výroby elektřiny a spotřeby, infrastrukturu - elektrické sítě pak mají provozovat účetně oddělené subjekty, na které bude dohlížet nezávislý regulátor. Kdyby to tak fungovalo, mohli bychom stavět Temelín na čistě tržní bázi.
Ale ono to tak nefunguje. EU má ještě jednu politiku. Politiku podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE). Její současná podoba nařizuje distibutorům, aby byla úplně všechna elektřina z OZE vykoupena za stanovenou (vysokou) cenu přednostně. Jinými slovy pro celkový objem dodávek musí být nejprve vykoupena ta nejdražší OZE elektřina a teprve pro ten zbytek si distributoři chodí na velkoobchodní trhy. S rostoucí produkcí OZE elektřiny tak logicky klesají ceny na velkoobchodním trhu, přičemž naše účty jsou stále vyšší.
Tento "trh" tedy vlastně trhem není, pozorujeme, jak se kalupem řítí ke zhroucení. Z "trhu" pak nepřichází žádné relevantní informace o tom, zda jsou potřeba nové zdroje. Pokud se politici k potřebnosti dostavby Temelína vyjadřují s odvoláním na klesající "tržní" ceny, zjevně problému nerozumí.
V tomto pseudotrhu se nevyplatí nejen Temelín, ale naprosto žádná elektrárna, která nemá garanci výkupní ceny. A elektrárny potřebujeme, protože obnovitelné zdroje jsou nestálé, elektřinu nelze skladovat a přitom musí být v síti v každý okamžik rovnováha, kterou OZE nedokáží zajistit. Můžeme samozřejmě zajistit dostatek kapacit tak, že "potřebným" elektrárnám tu výkupní cenu garantujeme (mimochodem vždy to bude mnohem nižší cena než u OZE), ale to už nemá s trhem nic společného a spotřebitel tak výhody větší efektivity a nižších cen nezakusí.
Hlavní otázka tak nestojí, zda Temelín ano či ne. Problém je celoevropský a pro vyřešení tohoto problému si musíme vybrat, zda chceme společný trh s elektřinou nebo stávající podobu politiky OZE. Obojí mít prostě nelze. Pokud dokážeme tento problém vyřešit během několika let, a nový Evropský parlament by se tím měl jistě zabývat, nebudeme muset řešit garance na Temelín. Naštěstí si můžeme dovolit pár let počkat.
Moc bych si přál, abychom tyto evropské volby dokázali řešit v kampani celoevropská témata jako právě energetika, nikoliv to, že někteří rádoby lídři nezvládají ani angličtinu.
Autor článku je také autorem diplomové práce "Proces vzniku společného trhu s elektřinou v EU". Jako nejjednodušší řešení problému je uvedeno ukončení podpor produkce OZE garantovanou výkupní cenou a v případě zájmu jednotlivých států přesunout dotace na investice do OZE. Toto řešení přestane křivit trhy a zatěžovat spotřebitele, zátěž státního rozpočtu je možné, na rozdíl od až 20ti letých závazků celé ekonomiky, řídit z roku na rok. Zároveň je však nepravděpodobné, že by většina států EU dosáhla vytyčených cílů v podílu produkce z OZE na celkové spotřebě energií.
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007
