Krutost trhu není jeho selháním

Selhání trhu je při současných vysokých cenách nejčastěji nadužívaným pojmem, který ovšem nemá žádnou oporu v realitě. Energetické trhy fungují velmi dobře a přesně tak, jak mají.

Vysoké ceny na energetické burze mají jednoduchou fundamentální příčinu – převis poptávky nad nabídkou. Máme zde postcovidové ekonomické oživení, kdy vládní podpory poptávku velmi naboostovaly. Naopak z nabídky vypadl ruský plyn, ropa a elektřina, což nevyhnutelně vedlo k dramatickému nárůstu cen.

Vyvozovat z vysokých cen, že s trhem je něco špatně, je minimálně úsměvné. Dosud nebyl vynalezen lepší mechanismus, jak rozdělit omezené zdroje než ten tržní. Vysoké ceny na trhu vyřazují ze spotřeby ty energeticky nejnáročnější výroby, kde plyn či elektřina tvoří významnou část nákladů. To je zároveň i nejšetrnější možný způsob, protože právě největší konzumenti energií mohou omezením či vypnutím provozů ušetřit nejvíce energie se zároveň nejmenším dopadem do HDP a zaměstnanosti.

Údiv, že cenu určuje ten nejdražší, přesněji poslední zapojený zdroj, není na místě, protože takto funguje úplně každý trh, i tržní cenu másla určuje ona poslední kostka, kterou někdo poptává a je ochoten zaplatit.

Vysoké ceny jsou jistě nepříjemné, ale zároveň nás velmi motivují hledat úspory, investovat do snížení energetické náročnosti i stavět nové zdroje. Návratnost takových investic se s vysokou cenou výrazně zkracuje.

Proto jsem ostatně odpůrcem netržních řešení ve formě stropů a speciálních daní a byl bych raději za cílenou podporu pro domácnosti i firmy. Když už jsme stropy přijali, oceňuji alespoň, že snad leží dost vysoko na to, aby příliš nesnižovaly motivaci k úsporám a nepřivedly stát k bankrotu jako návrhy nějakého zmateného obžalovaného pána ze Slovenska.

Trh nám pomůže správně alokovat investice do zvýšení nabídky i omezit spotřebu a zamezit nedostatku. Už nyní je jisté, že tuto zimu zvládneme, jakkoliv za vysoké ceny zaplatíme odstavením některých provozů. Ale s tím, jak přibývají terminály na zkapalněný plyn a posiluje se plynárenská infrastruktura, začnou ceny brzy klesat.

Cílem vládní pomoci by mělo být udržení i energeticky náročných výrob v Evropě, protože klimatu moc nepomůžeme, když se pouze přesunou do zemí, kde si s emisemi a znečištěním nelámou hlavu.

Abychom však měli globálně konkurenceschopný průmysl i v budoucnu, je klíčem výstavba dostatečného počtu nových zdrojů, a to zejména obnovitelných a jaderných. Bohužel jsme ve výstavbě jádra poslední desetiletí promrhali snahou Babišovy vlády přihrát klíčové kontrakty Rusům, ale toto zpoždění půjde dohnat.

Trh s emisními povolenkami má velký smysl jako tržně konformní nástroj pro snižování emisí oxidu uhličitého. Dekarbonizace ekonomiky a snižování závislosti na fosilních palivech je přesně tou cestou, která odzbrojuje ruského agresora a přispívá k energetické bezpečnosti, proto stěží mohu pochopit výkřiky o konci green dealu a změkčování klimatických cílů. Že na nás klimatická změna dopadá s nemalými náklady ostatně pociťujeme mnohem dříve, než jsme čekali, skrze nebývale četné extrémní projevy počasí až po sociekonomické následky v podobě migračních vln z některých oblastí Afriky.

Je třeba si uvědomit, že energetické trhy včetně té proklínané burzy v Lipsku, nezpůsobují vysoké ceny, jen je zobrazují, ukazují nám realitu. Vypnutí energetické burzy má stejný dopad, jako když vypnete televizi při špatném fotbalovém zápase. Tu hrůzu už neuvidíte, ale ten fotbal nebude lepší.

Jsme malou otevřenou ekonomikou a naše bohatství nepramení z izolace a soběstačnosti, ale právě z otevřenosti a mezinárodního obchodu. Bylo by od nás nesmírně hloupé a krátkozraké způsobovat jakoukoliv jeho erozi.