Majetková přiznání: falešná modla levice

Lidovci se transformovali na čistokrevnou levicovou stranu v čele s řezníkem Bělobrádkem. Je na nich sympatické, že se jedná o levičáky ideové, jejichž pohnutky dosud nebyly zasaženy držbou moci, ale to přijde. Prozatím se na jejich dnešním projevu dá názorně ukázat, v čem je levicové myšlení pomýlené.

Majetková přiznání jsou typicky levičáckým nástrojem, jakkoliv se laikovi může zdát, že pravice odmítáním majetkových přiznání obhajuje zloděje, zatímco levice je chce stíhat. Pravice přitom jen obhajuje základní principy právního státu, zatímco levice usiluje o větší moc nad našimi životy.

Bělobrádek prohlásil, že si stát musí vzít zpět peníze od lidí, kteří mají bez odpovídajících příjmů tryskáče. A každá neprokázaná koruna musí být zdaněna 95%. To je jistě líbivé, zavání to férovostí, ale od základu je to hloupost. (Tím nijak nehájím daňové úniky nebo lupiče, aby bylo jasno.)

Už jenom fakt, že si stát musí vzít peníze zpět. Stát ty peníze nikdy neměl a nikdy mu nepatřily, pokud se nejedná o zdroje ukradené z veřejné zakázky a to je úplně jiný problém s jinými paragrafy trestního zákona. 

Druhou hloupostí je prokazování legálnosti příjmu a majetku. Platí presumpce neviny, je potřeba prokázat, že majetek byl nabyt nelegálně. S majetkovým přiznáním je najednou potřeba prokázat, že majetek byl nabyt legálně. To je nepřiměřený zásah do práv a zbytečná buzerace, aby občan prokazoval něco, co už vlastně jednou prokázal.

Z toho, jaká je to zvrácenost, už pak příliš nezáleží, jestli by na neprokázaný majetek byla uvalena 95% nebo 75% daň, v každém případě to zatíží mnohem více poctivé občany. Skutečné podvodníky takto postihnout nelze, existuje 1000+1 způsobů, jak před státem ukrýt bohatství a nedají se překonat ani majetkovým přiznáním ani zákazem anonymních akcií.

Největší absurdita majetkových přiznání spočívá v tom, že vlastně požadují informace, které stát má. Stát má údaje o příjmech, o odvedených daní, o vlastnictví nemovitostí, aut i letadel. Z dat, které má, lze odhalit nesoulad mezi životní úrovní občanů, jejich rodinných příslušníků a zaplacenými daněmi. Stát však dnešních možností využívat buďto neumí nebo nechce, raději tedy přemýšlí o nové povinnosti pro občana.

Ani filozofie, že stát má nezpochybnitelné právo na své daňové příjmy není úplně v pořádku. Jedna z největších motivací, která morálně ospravedlňuje skrývání příjmů před státem, je způsob, jakým stát hospodaří. Těžko budete nezávislého člověka, který si své bohatství vybudoval a vydřel z ničeho, přesvědčovat, že se nemá snažit optimalizovat své daňové zatížení, když neuplyne den, aby se za peníze daňových poplatníků nepostavila předražená cyklostezka, předražený bazén či nekoupilo předražené vybavení od nábytku po software.

Hranice mezi legální daňovou optimalizací a nelegálním daňovým únikem je pak velmi tenká. Bude trvat ještě několik uvězněných Rathů, než občan získá zpět pocit, že peníze odevzdané státu nemá raději spláchnout do záchodu. Jedině, pokud zástupci veřejné moci přestanou peníze systematicky rozkrádat, bude moci být občan někdy hrdý na to, že daně platí.

Všem Bělobrádkům, Sobotkům a Filipům by prospěla větší pokora vůči cizím zdrojům, se kterými si chtějí hrát. Měli by se co nejrychleji naučit, že pokud chtějí bez protihodnoty cizí peníze, musejí klečet a prosit, nikoliv vyhrožovat.

Spinelli Group je iniciativa poslanců EP a občanů EU na podporu federalizace, ke které se můžete připojit:

http://www.spinelligroup.eu/manifesto