Co učitele potěší?

Fotodílna s reálnými výsledky. Občas se nám v českém školství poštěstí, že můžeme se žáky pracovat jinak než jen formou výkladů, zkoušení a testování. Na naší škole je to tzv. výuka v blocích. Téma bloku je libovolné, v ideálním případě má propojovat více předmětů. V červnu jsem tedy zvolil téma mě blízké. A abych na to nebyl sám, pozval jsem si kamaráda. Tak vznikla Fotodílna s Janem Pirglem.

Ready for summer(C) Lenka Verekova

Reálným výstupem je webová Galerie Slávy Emana Nováčka na stránkách Flickr.com. Vedoucí dílny Mgr. Martin Pokorný si název vybíral dlouho: „Galerií slávy je poměrně hodně, chtěl jsem, aby v té naší byl nějaký vtip, něco navíc. A tak jsem pátral, jestli existoval v české historii nějaký slavný Sláva. Shodou okolností to byl hudební skladatel, který složil hudbu k mému oblíbenému filmu Kristián, samozřejmě i píseň „Jen pro ten dnešní den“ je jeho. Snad se dědici práv nebudou durdit, když Slávovu slávu kreativně oslavíme,“ dodává Mgr. Martin Pokorný.

Ing. Jan Pirgl přijal pozvání do fotodílny s nadšením. Fotí už dlouho a dobře a rád. „To je výborný koncept, tyhle bloky. A opravdu se konají jen jednou do roka?“ divil se Ing. Jan Pirgl. Fotodílnu uvedl krátkou přednáškou o základních pravidlech fotografického řemesla, kterážto přednáška sledovala jeden jediný pokoutný záměr: inspirovat a probudit spící kreativitu. „Se studenty se mi pracovalo skvěle, výborně reagovali a nakonec se opravdu rozfotili. Říkám si, jaké by to bylo, kdybychom se takhle scházeli pravidelně jednou do měsíce,“ posteskl si.

Co učitele potěší?

Webová galerie začala fungovat poměrně záhy a někteří studenti u focení a zveřejňování svých fotografií zůstali. „Píšeme si k fotkám komentáře a nutí mě to víc přemýšlet o tom, co a jak fotím,“ nechala se slyšet Klára Bernklauová, účastnice fotodílny. Jiní již fotí déle. Tomáš Stiborek má vlastní stránky naplněné většinou fotografiemi z rallye. Lenka Veverková fotí a píše vlastní blog.

Co potěší učitele nejvíc?

 Výuka  v blocích se koná vždy až po uzavření celkové klasifikace, tedy v době, kdy už o nic nejde. Není v mém zájmu prosadit fotografování do všech škol, ale chybí mi vztah k praktickému životu. V takovém bloku pracují studenti úplně jiným rytmem a vnímání a propojování poznatků probíhá pod tlakem praktických úkolů mnohem rychleji. Je otázkou, chceme-li chodící encyklopedie a nebo v pravém slova smyslu sebevědomé studenty s otevřenýma očima. Vzhledem k maturitám a přijímacím zkouškám jsme spíše zprostředkovateli různých účelových dat, která budou brzy přemazána a zapomenuta. Možnosti už naštěstí jsou. A tak mě nejvíc potěšilo že jsou blokům ve školním roce 2008-2009 vymezeny dva dny. Je to trochu méně, než jednou za měsíc, ale pokrok je tu výrazně progresivnější než u katolické církve, která upálení Mistra Jana Husa vyhodnotila jako chybu teprve po více než pěti stech letech.