Čapí hnízdo neboli národ sobě

Za bájných časů národního obrození si národy Čechů, Moravanů a Slezanů vybudovaly Národní divadlo v Praze. Stavba za slávy převeliké mohla začít díky dobrovolné finanční sbírce, která měla úspěch nejen u lidu prostého, peníze daroval i císař František Josef I., ruský car, Rakouské císařství, Rakousko-Uhersko, no a také zástupci české šlechty jako třeba kníže z Lobkovic, Schwarzenberkové a další.

Dnes je doba jiná, taková jakási více uspěchaná a globálně on-line, pokrok se prostě nedá zastavit. Koneckonců i to vlastenectví se již projevuje jinak a méně okázale, než v oněch slavných dobách minulých.  Spočívá zejména v ochraně naší kotliny před vlivem cizáckým z Afriky, či Blízkého východu, no a jeho nejoblíbenější ikonou voličů v ČR není nějaký Klausův tzv. autentický Čech, ale kupodivu poloviční Japonec.

Po použití oné krouživé okliky bych se měl asi pomalu vrátit do původního bodu, ze kterého jsem se svištivou piruetou vydal, no a ANO, již ho vidím, je veliký jako Čapí hnízdo, novodobý národ sobě, na který se nemusí vybírat žádné sbírky, neboť k tomu stačí hrábnout do státního rozpočtu a vrátit Bruselu dotace, což má naštěstí současný taťka našich národů pod svou kontrolou. Další možností je vybudování obrovské sítě cyklistických stezek v okolí a přesunutí dotací na ono nové bohulibé dílo, nebo tak něco.

Lid bude v každém případě spokojen s kteroukoliv variantou, neboť je zcela okouzlen mocným vlivem Bratrsva veliké koblihy a jeho velkým guru, který se nezakecá a maká.  A pak mně vykládejte něco o nějakých zfanatizovaných iluminátech a podobně, kteří mají za cíl vytvoření nového řádu. Vždyť se to odehrává tady a teď. Bubny duní, davy radostně ulicemi pochodují a Jeho jméno nadšeně v extázi skandují, přičemž jejich nadlidská víra mocným plamenem až k nebesům plápolá, zatímco zázraky se dějí...

Amen