Poslední večeře Páně, tentokrát na Hradě

Když při fotbale někoho neúmyslně sestřelím, pomůžu mu na nohy a podám mu s omluvou ruku. Když ho sestřelím hnusně a úmyslně, pak mu s vítězným šklebem podávám ruku, měl bych čekat, že na ni plivne. Bravo odcházející vládě!! 

Náš/váš pan prezident je neobyčejně zlomyslný pán. Opájí se svými úspěchy, před- a zákulisními tahy, za které by se nemusel stydět ani kardinál Richelieu, známá to liška mazaná. 

Těžko soudit, jak vysoký byl jeho bezprostřední podíl na likvidaci odcházející Nečasovy vlády (jistě, mohou si za to sami, protože ...), ale je jasné jako facka, že pouze nekoukal zdálky jak se loď potápí. Ostatně, jak slíbil, tak udělal. Následná pozvánka pro odcházejícího premiéra a jeho ministry na rozloučkovou večeři v kontextu uplynulých dní ale přeci nemůže být myšlena vážně! Nebo spíš myšlena vážně je, jen ne příliš přátelsky, spíše se podobá doražení postřeleného kusu. Představa, že by pozvaní pozvání přijali, představa jak by takový večer okolo jednoho stolu vypadal, je na silný žaludek. Tak trochu poslední večeře Páně naruby ... 

Je skvělé, že (snad) všichni pozvánku odmítli. Jen je otázka, kdo se bude smát naposledy, protože pan prezident je vždy o dva tahy napřed, tudíž tuto reakci musel očekávat, dokonce to vypadá, že pozvánky nechal rozeslat právě proto, aby mohl následně smečovat. Máme se na co těšit.

Hezký čtvrtek všem. Martin Kočí