Bída a bída vinoték hodonínských

Jen výjimečně nepatrný lesk tou bídou prosákne, jen výjimečně nelitujete, že jste si k Kauflandu nekoupili krabičák za 15, jen velice výjimečně se nestydíte při pohledu očima turisty.

Co si představíte pod pojmem vinotéka? Co v takovém místě očekáváte? ....... Hm, já taky. A že jsem jich na cestách po zemích vínem a jeho tradicí bohatých viděl a prožil ...

Jakýsi univerzitní server definuje vinotéku takto: "Vinotéka je specializovaný obchod s vínem. Vinotéka nabízí především prodej lahvového vína s převahou vín od výrobců z ČR. Dále nabízí řízené degustace pro veřejnost (pravidelně nebo na objednávku předem), případně další programy, a poskytuje svým návštěvníkům informace související s vínem, vinařstvím a vinařskou turistikou."

Jinde se dočtu:  " ...  kde by měli mít prodavači přehled o prodávaných vínech a měli by umět zákazníkovi poradit."

Další řady definic opisují jedna od druhé, v centru věci každopádně vždy dominuje odbornost, vědění, kultura, s konotacemi na eleganci, příjemné pocity a vysoká očekávání.

Tolik teorie. Pojďte se teď se mnou na chvíli projít Hodonínem. Možná by to mohlo být kterékoli jiné město v této zemi. Hodonín, v němž žiji, mnozí považují za centrum Moravského Slovácka (už slyším, jak Kyjovjané, Strážničané, Břeclavané a Kdokolijinýané řvou, že to není pravda), kam se přeci jezdí za vínem, kde má každý doma pod chalupou (činžákem) sklípek. Turisté by právem předpokládali, že tady budou vinotéky plné těch nejlepších moravských vín, a ještě k tomu za pár korun.

Chyba. Hodonín byl a je pohraniční dělnické město bez tváře a ducha. Přesně tomu odpovídá stav místních vinoték. Napočítáme jich okolo deseti (odborníci mě opraví, předpokládám, že skutečné číslo bude vyšší), obraz bídy a úpadku je ve všech téměř shodný:

• Pivní kultura výčepů má v národě světových pivních šampionů vyvolávat známé a libé pocity. Pokud tedy jde o marketing a ne jednoduše o lenost a neschopnost nabídnout něco jiného než vulgární čepování do PETky.
• Nalévají se vína úděsné chuti, vůně, vzhledu. Je zcela běžné narazit na vína s obrovskými vadami (zoxidovaná, s jablečným či mléčným kvašením, přesířená, s hnědkou či sirkou, stařinou, myšinou ...), které jsou nereklamovatelné, protože prodavači netuší, o čem je řeč,  a jak to má vlastně chutnat.
• Zhusta se nalévají vína dovážená (i jako mošty) v gumových cecících o objemu 10 tisíc a více litrů za cenu 3-4 koruny za litr, což by ani tak nevadilo, kdyby i u nich neplatil předchozí bod, a kdyby nejbližší okolí nepřetékalo kvalitnějším vínem.
• Lahvovaná, často archivní, vína stojící několik let zaprášená v teple polic jako okrasy, k ochutnání rozhodně nevyzývají, ba je téměř vyloučeno, že by některé z nich bylo vhodné k požití.
• Prodavač (protože nic víc to není) na vlastně jakoukoli otázku s milým úsměvem sdělí, že víno nepije, ani mu nerozumí.
• ...

Vinotéky hodonínské nikdy nebyly, a o to méně jsou nyní, místy kulturního setkávání a klidného rozjímání nad lahodným zlatavým či karmínovým mokem. Spíše než to jsou z nich parkoviště stárnoucích či zestárlých poloalkoholiků a alkoholiků, kteří si za svých padesát korun sedativ přivodí denně malátný, sebejistý a méně bolestivý stav než by tomu bylo bez nich. Pátečními a sobotními večery se těmito nálevnami rozléhá hudební produkce umělců podobných bezdomovcům, již vyřvávají do svých mikrofonů za pár sklenic alkoholu zdarma Matušku a Nedvědy. 

Z místních vinoték se stala hnojiště velkovinařství, kterým je líto se svých patoků 5. cenové skupiny zbavovat vypuštěním do výlevky. Takto nějakou dobu těží ze svého jména, pod nímž uvádějí na trh výrazně kvalitnější lahvová vína, a spoléhají na nekonečný příliv nezkušených koloušků. Riziko ostudy není tak velké, aby převážilo příjmy tekoucí z nálevny. 

Taková vinotéka již přestává být vinotékou v kulturně-historickém smyslu evropských tradic, stává se z ní sviňotéka, anžto je zásobena svinstvy, která by se jinde jen těžko na trh dostávala a na něm ujala.

(O jedné přijatelné vinotéce v Hodoníně vím, ale nepovím, propijte se k ní sami :-)