Referenda jsou nebezpečná, hlavně pro Evropskou unii

Toto nepřímo prohlásil eurokomisař Pierre Moscovici, když promluvil o britském referendu o setrvání v Evropské unii. 

Nahlas řekl to, co je všeobecně známo již od dob snahy o prosazení Evropské ústavy, které skončilo fiaskem a to díky Ne v lidovém hlasování ve Francii a Nizozemí. Po té skončila ratifikace Smlouvy o evropské ústavě. Po té, po několika letech Evropská unie přišla s Lisabonskou smlouvou, což je de facto předtím smetená Evropská ústava a o té se již v referendech nesmělo rozhodovat, s výjimkou Irska. Elity se prostě rozhodly, že budou ignorovat názor lidu, přestože se zájmem lidu ohání.

Nicméně, Irové v referendu Lisabonskou smlouvu odmítli a dali v referendu najevo, že odmítají odevzdání pravomocí svého parlamentu do rukou Evropské komise a Evropského parlamentu. Po sérii nátlaku a výhružek museli Irové složit reparát. Na podruhé byla Lisabonská smlouva schválena. Demokracie dle EU v praxi. Hlasovat se bude tak dlouho, až bude správný výsledek. Při druhém referendu málokdo pochyboval, že v případě dalšího irského ne, bude třetí hlasování. Třeba za cenu kosmetických ústupků, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Že přijetím Lisabonské smlouvy skončil vliv státu na ovlivnění chodu EU, se ukázalo při hlasování o kvótách na přijetí uprchlíků, nebo ekonomických migrantů z Blízkého východu. Stačí naprostá většina, určená podle klíče vycházejícího z Lisabonské smlouvy a provádějících předpisů.

Před pár dny britský premiér mával rukama, nikoli papírem jako jeho předchůdce po návratu z Berlína v roce 1938, který přivezl „věčný mír“, že vyjednal pro Británii vše, co vyjednat chtěl a tak občané Velké Británie mohou v referendu hlasovat pro setrvání ve spolku zvaném Evropská unie. Jenže. Jenže nemá v ruce nic. Jen sliby, přísliby, které navíc nemají žádnou platnost. Musí o tom hlasovat národní parlamenty, musí to schválit Evropský parlament a o těchto dohodách se začne rokovat až po referendu v Británii a pokud vše půjde dobře, tak tyto dohody nedohody vejdou v platnost až v případném další ratifikace smluv o EU. Tedy, pokud tyto dohody neshodí nějaký národní parlament ze stolu.

Čím dál tím více mám pocit, že Evropská unie zde není pro občany Evropy, ale je to hračka politických elit, kde občané jsou jen statisté a pokusní králíci. Nesouhlasíte s rozhodnutím Evropské unie a chcete více státu? Jste extrémisté, nacionalisté a jste nesolidární. Máte jiný názor na věci než Evropská unie? Pak nejste snad ani Evropané, ale musíte vystupovat někde ze stínu poloviny 19 století.

Jakoby evropské elity, naši politici a nejen naši nechápali, že my jsme na prvním místě Češi, že na prvním místě jsou Francouzi, Britové, Němci a až potom nějací Evropané a že to proklamované evropanství zde bylo již dávno, ale nebylo nucené, vnucované a vynucované. To, že se cítím Čechem, neznamená, že nejsem Evropan, ale odmítám být Evropanem a přestat být Čechem. Odmítám stát se unifikovaným evropským občanem. A Britům přeji to, co přála Marta Kubišová našemu národu v roce 1968. „Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí“ .