Levice se bojí úspěchu Švédských demokratů. Prý populisté a xenofobové

Ve Švédsku dnes probíhají volby, které sice nic moc nezmění ve složení vládnoucích stran, ale přesto jsou sledované, protože vzor všech socialistů a sociálních inženýrů dostává trhliny.

Je možné si přečíst všechna média, zvaná mainstreamová a dočtete se, že „populistická, krajně pravicová“ strana Švédských demokratů má blízko k historickému vítězství. Dalo by se to interpretovat i jinak a to tak, že tradiční levicová politika přestala Švédy bavit a neřeší jejich skutečné problémy. Nevnímá problémy občanů své země, ale nad tyto problémy staví svoje ideje a svojí ideologii. Nechci se však zabývat Švédskem. Protože to, co se děje ve Švédsku je problémem celé Evropy, včetně naší země.

Na serveru iDnes vyšel článek o britském konzervativci Jacobu Rees-Moggovi, kde se píše „Podle některých médií je kuriózní tváří současné vlny populismu, která brojí proti liberálním hodnotám, politické korektnosti a zavedeným politickým elitám“

Co je populistického na tom, že někdo staví na tradičních hodnotách? Na hodnotách, které vyznávali jeho předkové, rodiče, prarodiče, hodnotách, které formovaly společnost, utvářely lidská práva a úctu k člověku? Co je populistického na to, že někdo staví na práci, na sebeobětování pro rodinu a svojí zem? Co je populistického  na tom, že člověk by měl spoléhat sám na sebe a ne na stát? Co je populistického na tom, že každý by se měl podřídit platným zákonům a dodržovat je? A kde je ten respekt k jiným názorům a pluralitě názorů, jak žádají levicový aktivisté? Jak někdo může respektovat „lidskoprávní“ aktivisty, když oni sami nejsou schopni žádného respektu k názoru druhých a při nesouhlasu občanů s levicovou a přistěhovaleckou politikou pořádají protidemonstrace, kdy se snaží svým názorovým oponentům se svobodně vyjádřit?

Skutečnost je však taková, že „ty takzvané populistické“ strany mnohdy ani nejsou ani levicové, ani pravicové. Jsou, proti systému jako takovému a ukazují na problémy, které ty „zavedené strany neřeší“ , problémy, které jsou důležité a vadí. Třeba nekontrolovatelná imigrace ze zemí Třetího světa a s tím vznikající problémy. Popravdě, ty strany nezískávají voliče proto, že se jim nelíbí imigrace, ale proto, že pojmenovaly problémy s touto imigrací související. Řekly naplno, co lidi trápí a co lidé řeší. Je to populismus? Vím, mnozí řeknou, ale vždyť je volí jen 20 procent lidí. Problém však je v tom, že některé mainstreamové strany, převzaly část agendy od těchto „populistických“ stran, aby jim voliči neutekli. Část té agendy převzali ne proto, že by šlo o populismus, ale protože sami představitelé těch stran vědí, že jejich politika selhává, ale chtějí si zachovat tvář a hlavně se udržet u moci. A zapomíná se na další věc a to je stálost voličů. Určitá politická setrvačnost. Lidé jsou totiž ve své podstatě konzervativní.

Liberální demokraté se rádi ohání svobodou, progresivitou. V čem ta svoboda a progresivita spočívá? Liberální demokraté oslavují Francouzkou revoluci, byla progresivní v tom, že revolucionáři povraždili všechny s jiným názorem a pak ta revoluce skončila bankrotem, zadlužením, protože už nebylo kde krást. Přesto dokola budou opakovat „Svoboda, rovnost, bratrství“ (Liberté, Égalité, Fraternité). Na druhou stranu však tu rovnost upírají všem, kteří s nimi nesouhlasí. Smazané účty na FB, Instagramu apod. svědčí o mnohém. Jakoby po  vzoru nacistů a komunistů  nejraději vytvořili společnost jednotně myslících lidí.

Mluvíme o středověku jako době temna. Ale v té době vznikla naše civilizace na základě diskuze. Tenkrát se tomu říkalo disputace, Konfrontace názorů. Ta dnes přestává existovat. Vlastně ani není. Lidé často dostávají prostřednictvím médii jen jeden názor, který odsuzuje „ten špatný“ názor"

Pro lidi v naší republice to má nádech odsuzování Charty 77, která byla odsouzená, aniž by kdo věděl co obsahuje.