Přirovnávat „sirotky“ ze Sýrie k Wintonovým židovským dětem je chucpe

V rozjitřené debatě o syrských sirotcích se začínají nějak ztrácet ty „děti“. Namísto racionální debaty se vytahují příklady z historie. Jenomže ty příklady z nedávných dějin Evropy spíše svědčí proti příznivcům přijetí.

Na rozdíl od mnohých si nemyslím, že Češi, Moravané a Slezané jsou lidé, kteří nechtějí pomáhat. Naopak, stačí se jen podívat kolik lidé dají na dobročinné účely třeba během Tříkrálové sbírky, během akcí nadace Světluška apod. Ani si nemyslím, že lidé České republiky mají negativní vztah k imigrantům a jsou necitelní k potřebám druhých. Že se najdou výjimky? Ale jistě, jako všude. Žiji ve ValMezu, tedy lépe řečeno, kousek od ValMezu, kde žijí Vietnamci, Ukrajinci, Romové, Poláci, Slováci, Alžířané, Syřané a kde jsme měli černošského doktora, který pracoval v místní nemocnici a byl velmi oblíben, zvláště u valašských stařenek. Máme zde syrskou restauraci na Králově ulici a alžírskou na Mostní. Máme zde Alžířana, který provozuje obchod s obnošenými oděvy. Dokonce zde máme Marokánce, který provozuje Pizzerii Casablanca v Poličné. Ideální stav, že? Vlastně jediné problémy jsou s místními Rómy, kteří ve skupinách, zvláště po ránu, šikanují návštěvníky Nonstopů a okrádají je. Ne všichni, máme zde i Rómy, kteří pracují a jejich děti chodí řádně do školy. 

Takže v čem je problém? Problém  je v ideologickém a citovém nátlaku. Něco podobného jako byly reklamy neziskovek pod patronátem OSN v televizi, kde bylo sdělováno, že nedáš-li stovku, tak zemře jedno africké dítě hlady. Tedy ono to bylo sofistikovanější ve stylu „dej peníze, zachráníš jeden dětský život“. Jeden by skoro zaplakal a otevřel peněženku, vyházel z mrazáku maso a začal jíst kořínky a kávu si dělal jen z Cikorky, pořídil si zemljanku, jen proto, aby necítil vinu, že se má lépe. A občas se někdo zeptá a proč se mám starat o cizí, když zde je také hodně problémů? Jak je možné pomáhat druhým, když nejsme schopni pomoci vlastním? Může člověk, který sám neumí řešit své problémy, pomáhat s problémy druhým? To ať si každý vyřeší v sobě. 

Můžeme se dočíst, jak „děti“ v táborech páchají sebevraždy. Jak se jim  špatně daří a jak špatně snáší život v utečeneckých táborech. Ostatně to je i argument paní Šojdrové. Zvláštní. Před několika měsíci říkala toto. „„Musím ale říci, že je o ně postaráno dobře. Jsou v bezpečných zónách, chodí do školy apod. Objevují se určité problémy specifické pro jejich situaci, jako je určování věku, otázka případného slučování rodin, problém „falešných příbuzných“ apod. Zatím se ale daří situaci zvládat díky obrovskému nasazení pracovníků v táborech a organizací, jako jsou UNHCR a IOM. To vše ale za předpokladu, že se počet dětí - azylantů masivně nezvedne“ uzavírá Šojdrová.

To bylo v dubnu letošního roku, ale podle paní Šojdrové je najednou změna? Změna nejspíše nebude  v těch táborech pro utečence, ale spíše v myšlenkovém obratu paní poslankyně. Proč nepřeměnit reálná fakta na virtuální a vytvořit neexistují problém? Otázka je v čí prospěch. 

Nejen v diskuzích, ale také v článcích v médiích se můžeme dočíst, že Sir Winton zachraňoval děti. Dokonce se můžeme dočíst, kde tyto, dnes už ne děti, podporují iniciativu paní Šojdrové. Řekl bych, že tato argumentace je neúctou k Židům, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Sir Winton zachraňoval židovské děti před nacistickým režimem. A to v době, kdy již byli známy plány na eliminaci Židů, byť ne na jejich likvidaci. Kdy probíhala perzekuce Židů a na nacisty obsazených územích platily diskriminační zákony a odstavení Židů z veřejného, politického a ekonomického života. Jsou ve stejné situaci jako židovské děti? Rozhodně ne. Nic takového jim nehrozí, nikdo je nepronásleduje a nikdo se je nesnaží zlikvidovat a eliminovat v jejich rodné zemi.  

Další argumentační nedostatek ohledně Sira Wintona a jeho dětí je v tom,že před před osmdesáti lety Židé a jejich děti utíkali před nacismem. Dnes Židé také utíkají z Evropy, ale ne před levicovými fanatiky, ale před muslimy. A židovské děti jsou dnes v Evropě šikanovány muslimskými dětmi. 

Mimochodem, jeden svatý Katolické církve, Filip Nero, chtěl odejít do Indie, nejen šířit křesťanství, ale také pomáhat. Neodjel, nemohl, nedostal povolení a tak se začal věnovat římským dětem, které žily na ulici. Když nakonec po letech povolení dostal, tak, řekl. „Moje Indie je tady“. 

A o tom všem to je. Ten, kdo přejde bezdomovce u Kauflandu s opovržením, chce najednou spasit Svět. Bezdomovci nedá ani korunu, ale po ostatních bude žádat, aby přispěli na jeho sen zachránit druhé.