Půjdeme do Mekky, půjdeme, půjdeme a věřící nevraždíme

Velká sláva. I domovský deník mých blogů o tom informuje. Začala pouť do Mekky, kterou každý správný muslim musí jednou za život navštívit. 

Vždy mě fascinuje, když začne nějaká islámská slavnost, jak český tisk obšírně o těchto událostech informuje, zatímco naše děti neznají ani podstatu Velikonoc či Vánoc, tak budou přesně vědět, co znamená Ramadán anebo pouť do Mekky, kamenování Satana a další veselé islámské zvyklosti. Po několika letech již zcela jistě znají rozdíl mezi burkou, hidžábem, nikábem anebo čádorem.

Nic proti, člověk by měl zcela jistě mít určité povědomí o kulturních a náboženských zvyklostech, ale bohužel, pokud naše děti vědí více o islámských svátcích než křesťanských, tak je něco špatně Stejně jako je něco špatně, když naše média vydávají tolik sil na objasnění původu islámských svátků, ale na druhou stranu píší o velikonočněpondělní mrskačce jako o křesťanském zvyku. Vánoce se pro naše média zúžily do kapra a bramborového salátu, případně do kulinářské kritiky, že jinde mají Štědrovečerní večeři mnohem bohatší a zdravější.

Vím, to co píši je určitá paušalizace, ale stále se nemohu zbavit dojmu, že se  novináři bojí napsat o tom,  co jsou křesťanské svátky a jaký měly vliv na kulturní a dějinný vývoj Evropy.  Za to jsem se stokrát dočetl o významu islámských svátků, co pro muslimy a jejich dějiny znamenaly, stejně jako to, že vlastně šátky jsou osvobozením ženy a díky Mohamedovi se ženy mají nejlépe v dějinách.

Dnes je na iDnes článek s nadpisem, že zabíjení věřících je proti tomu co chtěl prorok Mohamed. Pominu, že pro muslimy jsou věřící jen muslimové, pominu, že Mohamed sám zabíjel muslimy, kteří se mu zprotivili, ale nemohu pochopit smysl celého toho článku. Zvláště, když saudští imámové nedávno prohlásili šííty za nevěřící. Mám to chápat tak, že redaktor nám nepřímo ukazuje co nás jako nevěřící čeká? Obávám se, že ne. Spíše si neuvědomil pravdu ve svém nadpisu.

Pro mě islám a islámská kultura rozhodně není nic, z čeho bych byl na větvi a byl šťasten, že mohu být tímto náboženstvím obohacen. Nebyli z toho nadšeni ani občané Východořímské říše, dnes známé jako Byzantská, kteří jako první se měli možnost s islámem seznámit. A nebylo to příjemné setkání. Bylo to setkání s krutostí, bezcitností a vymykající se všemu co bylo tehdejšímu světu známé. A není divu, ani Arabové, do Mohameda, svobodomyslní, těžko přijímali to, co jim Mohamed naordinoval silou a to doslova a do písmene. Však také po jeho smrti většina Arabů od islámu odešla a byla zpět, opět silou, navrácena abú Bakrem.

Upřímně přiznám, že nikdo neví, jaké byly počátky islámu. Vše co o islámu v jeho počátcích víme, víme pouze z islámských zdrojů, které navíc vznikly dvě až tři století po Mohamedovi. Z křesťanských zdrojů, které vznikly v době Mohameda a krátce po smrti Mohameda víme, že muslimové se chovali hůře než zvěř. Společnost, která byla zvyklá na krutost, byla zděšena krutostí mohamedánů. Je otázkou co se stalo s tím líným a tolerantním arabským národem, nazývaným Sarecéni během tak krátké doby. Tedy doby, kdy mezi nimi působil Mohamed, který v mekkánských verších apeluje na toleranci Mekkánců, ale sám k nim tolerantní není.

Vlastně je, je tolerantní. Pokud ti, kteří ač v islám nevěří, uznají, že on je prorokem. Něco jako, budeš mít pokoj, ale musíš akceptovat, že komunistická strana je stranou vedoucí anebo, že Adolf Hitler je právoplatný vůdce německého národa, sice to neznamená, že tě gestapo či StB nebudou obtěžovat, ale je to malé, byť bezvýznamné plus.

Nám se pořád předestírá, že se bojíme cizího a že jiné kultury nás obohacují. Islámu se nebojím, protože islám neznám, ale protože vím co je islám. Na druhou stranu, proč se nikdo nezeptá muslimů, proč odmítají evropskou kulturu a naše zvyklosti. Vím proč, protože by se dozvěděli, že to je proti islámu.

A to je něco, co naši novináři nechtějí slyšet. Nehodí se jim to do jejich přesvědčení a jejich šuplíků.