Druhá světová válka postavila Evropu a vlastně celou Euroatlantickou civilizaci do situace, ve které se nikdy nenacházela jako po porážce nacismu a jeho hrůzné rasové ideologii.
Desítky miliónu mrtvých, snaha o vyhlazení Židů, zdevastovaná Evropa a nástup neméně hrůzné ideologie komunismu v zemích střední a východní Evropy, znamenaly pro země západní Evropy a USA přijít s řešením, aby se podobná situace již nikdy neopakovala. Neznamenalo to jenom vytvoření Mezinárodního soudu, změnu ve vnitřní a vnější politice, úmluvy o lidských právech, ale také změnu v pohledu na jiné národy a kultury.
Změna vycházela z nikdy nevyřčené premisy, že jestliže naše civilizace dopustila taková zvěrstva a v ideologie nacismu se zrodila v centru naší civilizace, v národě, který byl považován za nositele osvícenského humanismu, tak naše civilizace nemůže být lepší než ty ostatní. Začalo období hledání viny a tou byla naše technická a civilizační vyspělost. Začalo období sebemrskačství, které dodnes neustává. Začalo období hlásání, že všechny civilizace a kultury jsou si rovny, bez ohledu na jejich kulturní a civilizační úroveň.
Poslední desetiletí jsou desetiletí omluv za kolonizaci, za křížové výpravy, za pogromy na Židy, otrokářství, za „genocidu“ Indiánů, zničení říše Aztéků, Inků, využívání nerostných surovin asijských a afrických zemí. Desetiletí omluv za skutečné i domnělé prohřešky. Desetiletí omluv za to, že jsme bílé rasy a omluv za bílý rasismus. Desetiletí indoktrinace, že být hrdý na svůj národ, na svojí zem je znakem nacismu, extrémismu. Znakem naší nadřazenosti nad druhými národy, které neměly to „štěstí“ narodit se na kontinentu zvaném Evropa.
Omlouváme se a kajeme se za věci, které se staly v minulosti bez ohledu na jejich historický kontext. Necítím se vinen, tím, co se stalo v minulosti. Věci, které se staly, měly svoje příčiny, které měly svůj počátek v důsledcích jiných příčin. Není třeba se omlouvat za historii, ale vzít si z minulosti ponaučení a ne někoho mlátit po hlavě klackem starým několik set let.
Bohužel to se děje a na tomto sebemrskačství a pocitu viny vyrostlo několik generací a vyrostla na tom jedna ideologie zvaná multikulturalismus. Rovnost kultur a civilizací. Dnes, když se ukazuje, že si kultury a civilizace nejsou rovny a jejich poklidné soužití vedle sebe je pouhá utopie a uvědomuje si to čím dál více lidí, včetně evropských politiků, tak dochází k paradoxní situaci, že multikulturalismus se přetransformoval do kouzelného slova „integrace“. Integrace národnostních a náboženských menšin do společnosti. Mottem je:“ Problémy s náboženskými a národnostními menšinami jsou způsobeny jejich nízkou integrací do společnosti a sociálním postavením těchto skupin“.
A zase se Evropané bijí po hlavě bičem netolerance a xenofobie, která je příčinou toho, že tyto menšiny se necítí v Evropě doma a příčinou vrůstajícího extrémismu v jejich řadách. Přitom jako by nikomu nedocházelo, že po desítkách let antidiskriminačních zákonů, pozitivní diskriminace, extra zákonů a ústupků pro tyto menšiny je situace horší a horší a příčina bude nejspíše někde jinde a to v těch náboženských a národnostních menšinách. Že příčiny je třeba hledat v jejich kulturním a náboženském zázemí, které těmto menšinám zabraňuje přijmout naší kulturu a naše civilizační hodnoty. Naopak, v mnoha zemích je situace taková, že politici nutí vlastní obyvatele, aby se přizpůsobili náboženským a kulturním zvyklostem těchto menšin.
Střet kultur zde byl vždy. Stejně jako kulturní výměna, slabší a neživotaschopná podlehla silnější a vitálnější, ale nikdy, nikdy v historii zde nebyla civilizace, jako je dnešní Euroatlantická, která programově pracuje na svém sebezničení a vzdává se bez boje. Vzdáváme se kultuře, která po 14 staletí znamenala ohrožení Evropy a jejich hodnot. Hodnot, za které umírali naší předci. Nebýt jich, tak dnes bychom vyznávali islám a nikdy bychom nedosáhli takové civilizační vyspělosti. Vždyť jedině v naší kultuře se zrodila myšlenka rovnosti, myšlenka lidských práv, myšlenka svobody člověka a to daleko dříve než se na scéně objevily zrůdné ideologie, které vycházely z toho, že člověka je možné přetvořit a potlačit jeho přirozenost. Zastánci integrace a multikulturalismu si neuvědomují, že oni vychází ze stejných předpokladů jako nacisté, komunisté a stejně jako oni se snaží vytvořit nového člověka.
Troufám si říci, že nebýt Jana III. Sobieského, tak dnes bychom žádnou debatu o islámu, multikulturalismu a integraci menšin do společnosti nevedli. Nebyl by totiž nikdo, kdo by byl nositelem myšlenek na rovnost, nositelem myšlenek o lidských právech. Byla by zde pouze kultura, pro kterou jsou tyto myšlenky nepřijatelné.
