Kdy bude EU svatořečit Hitlera?

Včera jsme si připomněli konec Druhé světové války a porážku nacismu, po které následovalo vítězství komunismu v zemích střední a východní Evropy, jako logický důsledek rozdělení sfér vlivu vítěznými mocnostmi.  V Československu po válce neexistovala žádná pravicová strana, neboť nejsilnější nelevicová strana, strana Agrární, byla zakázaná Košickým vládním programem.

V roce 1946 ve volbách zvítězila Komunistická strana a jediná demokratická strana, která získala možnost ovlivnit vývoj a která jasně zvítězila na Slovensku, strana Demokratická, byla opět zakázána a to za přímé i nepřímé pomoci všech levicových stran. Karty byly rozdány tak, že vše směřovalo k totalitě a je diskutabilní, zda tento vývoj bylo možné zvrátit.

V roce 1989, kdy na jeho sklonku byla potlačena pokojná demonstrace studentů a do světa vypuštěna fabulace o smrti studenta jménem Martin Šmíd, došlo k předání moci, kdy komunisté, kteří ovládali obě komory parlamentu, vypustili ústavní článek o vedoucí úloze KSČ.  Vše probíhalo nenásilně v duchu hesla – Nejsme jako oni.  Nebyli jsme jako oni a možná to byla chyba, protože dnes si nedokážeme vážit svobody, kterou jsme tenkrát získali.

Uběhly dvě desetiletí a dnes jsme „demokratický“ stát, který je členem rodiny evropských států zvané Evropská unie. Bývalého hospodářského prostoru, který vznikl na základě ideje, že lepší spolupracovat než válčit a také jako protiváha tomu, co vznikalo pod kuratelou Moskvy. Volné hospodářské společenství, které dnes je společenstvím ideologickým. Když Česká republika vstupovala do EU, vstupovala do jiné EU, než kterou známe dnes, ale jejíž další vývoj byl předvídatelný.

V souvislosti s řeckou krizí a záchranou eura, vydaly Francie a Německo prohlášení, že podpoří tuto měnu částkou 70 miliard euro, dříve než se v Pondělí ráno rozjedou burzovní a měnové obchody.  A jak řekly politické elity EU, euro a potažmo EU zachráníme za jakoukoliv cenu.  Je to možné chápat i tak, že se Brusel a představitelé nejsilnějších států EU nebudou štítit žádného prostředku, jen aby zachránili svůj sen?

Případ Řecka a prohlášení politických špiček EU se nesou v duchu potřeby vytvořit jednotnou evropskou vládu, kdy v ekonomických otázkách bude potlačen vliv národních parlamentů. Ne dosti na tom, že již dnes je více jak padesát procent zákonů přijímaných jen na pokyn bruselské byrokracie a jednotlivé parlamenty s tím nemohou nic dělat.

Evropská unie kráčí směrem, který nebudí optimismus.  Mnoho věcí, za které nacisté byli souzeni v Norimberku, se dnes běžně přijímá a obhajuje.  Ať už se to týká eugeniky či eutanazie, nebo myšlenky na genové testy, myšlenky ne nepodobné selekci vězňů v koncentračních táborech.  Chápu, že tohle mnohým zvedne adrenalin, ale mnozí se nad tím třeba zamyslí.

Nacisté měli svůj sen o jednotném evropském prostoru s jednotnou vládou, měnou, kde by národním vládám víceméně příslušela pouze vykonavatelské funkce plnit rozhodnutí centrální vlády, za ponechání dojmu určité nezávislosti dotyčného národa a zároveň striktní kontrole občanského života.

Evropská unie je napůl cesty naplnit tento sen hitlerovského Německa. Jen je zde malý rozdíl. Co tenkrát bylo proti vůli evropských národů a jejich politické elity v exilu bojovaly proti nacismu, tak dnes je prováděno za přímé účasti politiků evropských zemí a vydáváno za to nejlepší co Evropu mohlo potkat a mnozí tomu tleskají a hází jedovaté sliny na každého, kdo s nimi nesdílí tento názor.

Smát se však můžou jen nacisté a jejich pohrobci. Sen jejich vůdce se stává skutečností a není k tomu potřeba ani jeden výstřel.  Stačí ten sen zabalit do frází o společném zájmu, lidských právech, blahobytu pro všechny a přidat k tomu kus žvance v podobě sociálních jistot.

A pak už stačí jen parafrázovat….Pro trochu žvance, šel bych světa kraj.