Kde jsou všichni aktivisté, když jsou vražděni bílí farmáři?

Vzpomínám si, jak před rokem 1989 celý socialistický tábor a tehdejšími slovy, celá pokroková veřejnost, odsuzovala režim v Jihoafrické republice, jako rasistický. Možná i nějaká  koruna se vybrala do fondu solidarity. 

To bylo demonstrací po světě, kdy komunisté společně s uvědomělými umělci z tábora „prohnilého“ kapitalismu, stáli svorně bok po boku a odsuzovali „nelidský“ apartheid, tedy druh rasové segregace v Jihoafrické republice. Zatímco pobouření lidí na Západě bylo možná oprávněné, tak lidé ve Východním bloku si mysleli svoje a pro mnohé emigranty z tábora míru a socialismu se Jihoafrická republika stala cílovou a vysněnou destinací. Důvody byly dva, jednak Jihoafrická republika patřila k velmi vyspělým kapitalistickým zemím a druhým důvodem bylo snadné získání občanství. Lidé ze zemí úžasného socialismu tak nějak podvědomě tušili, že všechno je trochu jinak, než komunista vykládá. 

Mezitím tento režim padl, nikoli násilím, ale mírovým přechodem od apartheidu k demokracii a občanským právům pro všechny. Chtělo by se říci, že zazvonil konec a jako v každé pohádce, kde bojuje dobro ze zlem, zvítězilo dobro. V pohádce možná, nikoli však v životě. Nemohu říci, že by po pádu Apartheidu nebyla snaha o demokracii a soužití bílých a černých občanů Jihoafrické republiky. Přesto, pokud se mluvilo o návratu země černým Afričanům, tak to byla spíše mytologie, než skutečnost. Búrové svůj stát vybudovali ve skutečnosti v neobydlené části Afriky a většina černých Jihoafričanů do země přišla jako imigranti a jsou potomci imigrantů. Ostatně Búrové také, jenomže Búrové z neobydlené země udělali prosperující stát a černí Afričané  tam přišli proto, že se tam dobře žilo.  Docela paradox, když ten stát segregoval černé a bílé, že? Zatímco lidé žijící v socialistických zemích se snažili z těchto zemí utéci za svobodou, tak z Jihoafrické republiky neutíkali a naopak se tam snažili dostat. Tohle bylo něco, co člověku z Východu připadalo neuvěřitelné, zatímco lidé na Západě nadšeně bojovali proti apartheidu, aniž jim tato drobná nesrovnalost docházela. Ani jim nemohla dojít. Nevěděli a neznali co je to totalita a nesvoboda. 

V současné době dochází v Jihoafrické republice k násilí na bílých farmářích. Není to nic nového, o útoku na bílé farmáře psaly již Lidovky v roce 2012 a Týden v roce 2015)   Parlament Jihoafrické republiky vyvlastnil  a ve skutečnosti vyhnal bílé farmáře, kteří hospodařili na farmách založených jejich předky, mnohdy před třemi staletími. Jaká je jejich vina? Jsou bílý, jsou úspěšní a jsou bohatí. Bílý farmáři jsou ponižováni, jejich farmy vypalovány a oni vražděni. A co na to „pokroková“ světová veřejnost v čele s aktivisty za lidská práva? Nic. Mlčí. Výmluvné to mlčení. Dalo by se říci, mlčení, které říká vše. Politické body, umělecká popularita se získávají přeci jen bojem za práva černých, za práva těch několik desítek sexuálních menšin, ale za práva bílého farmáře? To není in, to se nenosí a navíc, co je bílé, je špatné a podpora bílých farmářů by mohla vyznít jako podpora bílého rasismu. Takže k černému rasismu se nikdo nevyjadřuje. Ne, že by neexistoval. Dnes Jihoafrická republika a předtím Zimbabwe jsou názorným příkladem. Jenomže špatný je pouze rasismus bílý. Přestože mnohdy nejde o rasismus, jako spíše o zkušenost.

Takže drazí aktivisté a vy všichni uvědomělí, až za pár let budete ukazovat nafouklá bříška podvyživených dětí z Jihoafrické republiky se žádostí o humanitární pomoc, tak si uvědomte, že když jste mohli mluvit, tak jste mlčeli. Stejně jako v případě, kdysi obilnice Afriky, Zimbabwe. A nebo je vaše mlčení účelové, aby jste za pár let mohli tahat peníze z kapes daňových poplatníků, za nastalou situaci humanitární katastrofu, se snahou vsugerovat vinu za tu bídu bílým kolonizátorům?