Islámský stát žije z odkazu Mohameda

Je opravdu zábavné dokola číst, že Islámský stát ve skutečnosti nemá nic společného s islámem a že se jedná jen o extrémisty z řad muslimů, kteří si přizpůsobili učení islámu k obrazu svému

Přitom je tomu přesně naopak. Islámský stát se snaží jen o nastolení vlády islámu, splnění touhy muslimů po Chalifátu, kde bude vládnout ten ryzí a čistý islám jako v době prvních čtyř Chalífů, dle islámské nauky ryzích a pravověrných věřících. Pominout jak toto období vypadalo, znamená pominout vše co je hnacím motorem islámu. Pro muslimy to možná bylo šťastné období, kdy oslabené říše Peršanů a východních Římanů se jim nedokázaly postavit na odpor a muslimské hordy mohly v klidu drancovat a dobývat své okolí, podmaňovat a zotročovat obyvatele okolních území. Z hlediska islámské nauky těmto Chalífům Alláh přál, protože vyznávali čisté učení islámu a podle islámu i žili.

Toto období však neznamenalo jen zotročování a vraždění obyvatel na rozsáhlých územích Persie a Byzance, ale také bratrovražedný boj mezi Araby samotnými, který by se dal přirovnat k vyvraždění Slavníkovců Přemyslovci. Přesto je zde jeden rozdíl. Přemyslovci nechali vyvraždit rod Slavníkovců proto, aby stabilizovali a upevnili moc v nově vznikajícím státním útvaru ve středu Evropy. Arabové se mezi sebou vraždili kvůli tomu, aby ukázali kdo je tím opravdovým muslimem. Nelze mluvit jen o politickém boji, protože politika je neoddělitelnou součástí islámu. Stejně jako tenkrát umírali jedni muslimové rukou druhých a přesto tito „vrazi“ jsou dnes uctívání sunnitskými muslimy jako zbožní a opravdoví následníci Mohameda a pravověrní věřící.

Pokud by je současný tisk nazval tak jak nazývá bojovníky Islámského státu, tak by se v islámském světě proti tomu zvedl odpor. Paradox? Ne. Realita.  Jak je tedy možné, že zakladatel islámu Mohamed a jeho věrní spolubojovníci a následně i dědici v řízení islámské obce se chovali stejně, jako ti, které média nazývají „islamisté“ a mnohdy i hůře, nejsou „odsuzováni“ islámskými autoritami, jako ti, co nepochopili islám a jeho „krásné“ učení a ohání se tím co Mohamed řekl a co je neutrální směrem k posluchačům ze Západu, zatímco slova Mohameda, jeho činy, které vedly k masakrům nevěřících, znásilňování žen, zotročování nemuslimů již v jeho době i době po jeho smrti, cudně zamlčují?

Jak to, že se „odpor“ islámských učenců zvedne jen ve chvíli, kdy se jejich obětí stane někdo významný z řad muslimů? Jak to, že se ten islámský svět nepostaví na odpor proti Islámskému státu? Není to proto, že Islámský stát za ně provádí špinavou práci likvidací šíítů, Kurdů, křesťanů, jezídů? A není to proto, že i když muslim nesouhlasí s praktikami Islámského státu, tak stačí se odkázat na Korán, Mohameda a praxi prvních čtyř Chalifů ? Který muslim řekne, že to co dělal Mohamed je stejně špatné, jako to co dělá Islámský stát a do dnešní doby to nepatří, když Mohamed je přeci následováníhodný a vše co dělal, bylo v souladu s přáním Alláha, v souladu s tím pravým a ryzím islámem? Je pravdou, že ve výrocích Mohameda, stejně jako v Koránu, se objevují věci, které vybízí k mírnosti a toleranci. To jsou ty výroky, kterými nás muslimové a jejich příznivci zásobují po každém teroristickém útoku.  Jenže platné jsou všechny výroky Mohameda zaznamenané v Sunně, sbírce výroku proroka Mohameda, která je jedním z pramenů práva a je stavěna na úroveň Koránu, neb jsou to výroky posla Alláha a jsou zdí, na kterou narazí každý, sebevíc „umírněný “muslim.  A byla to také zeď, na kterou narazili křesťanští učenci v disputacích se svými islámskými protějšky. Stačila jen otázka? „Takže neplatí co je v Koránu a co řekl Mohamed o zabíjení nevěřících?“

„Nejde jít proti Alláhovi, ale také není nutné hned říkat co je islám“. To je to, čím se řídí „umírnění“ muslimové.  To je věta, kterou se muslimové řídí po staletí v situacích, kdy nejsou ve většině anebo nemají sílu porazit protivníka. A to bychom měli mít i dnes na paměti a nezapomínat, že Mohamed nepřinesl nic nového v náboženské oblasti, mimo učení o vraždění, zotročování nemuslimů a znásilňování nemuslimských žen.  Přinesl jen teror jako součást víry a náboženské nauky. Teror. Který má počátek u Mohameda pokračuje dodnes a snahy o bagatelizace a relativizaci islámského učení jen vedou k tomu, že dříve či později i u nás brzy poznáme, co znamená islám. Jako to poznávají obyvatele mnohých měst v západních zemích. A to je také důvod proč odmítám přijímání převážně islámských uprchlíků.

Hranice mezi hodným a zlým Mohamedem totiž neexistuje. Pořád je to stejný Mohamed. Vlk v rouše beránčím.