Evropská unie má viníka. Za ISIL může Asad

A nejen Evropská unie, ale také syrská aktivistka Suád Navfalová, která prohlásila, že když Asad padne, tak v Syrii bude klid. Asada a respektive celou jeho rodinu obviňuje z porušování občanských práv, přičemž největším hříchem této rodiny je potlačení revolty v Hamá v roce v roce 1982.

Člověk by až plakal dojetím, kdyby. Kdyby v roce 1982 nevystoupilo Muslimské bratrstvo s cílem svrhnout Háfize al-Asada a nastolit islámský režim. Háfiz al-Asad zareagoval stejně jako nedávno generalita v Egyptě. Na rozdíl od Egypta však v Sýrii došlo k použití zbraní a potlačené povstání vešlo ve známost jako masakr v Hamá, který si vyžádal kolem 25 tisíc obětí, z nichž většina zemřela v boji trvajícím několik týdnů.

Stejně tak se Bašár al-Asad bránil vystoupení islamistických skupin před několika lety a brání se jim dodnes. Těm islamistickým skupinám, které EU a USA podporovaly jako umírněné muslimy, z nichž mnozí dnes bojují na straně Islámského státu. O tom však EU cudně mlčí. Za to však nedávno vydala prohlášení, že nebýt Bašára al-Asada, tak by nebylo ani islamistů. Stejně tak syrská aktivistka Suád Navfalová, oceněná cenou Člověka v tísni „Homo Homini“, podle které je al-Asad zodpovědný za to co se dnes v Sýrii děje.

A světe div se. Evropská unie i tato aktivistka mají pravdu.

Opravdu, nebýt Asada a toho, že drží v Sýrii sekulární režim, kde mají všichni stejná práva a náboženské menšiny jako křesťané jsou pod ochranou státu, tak by islamistické skupiny nemuseli proti režimu nastolenému stranou BAAS bojovat. Vina Asada spočívá v tom, že nechce umožnit islamistům se dostat k moci a vládnout dle islámských pravidel a zákonů. Pak by se tam skutečně neválčilo. Jen by křesťané a Alavité byli občany druhé kategorie. Ovšem to by EU a Suád Navfalovou tolik netrápilo.

Ovšem, proč si EU nepoloží jen jednu otázku. Proč křesťané al-Asada podporují? Proč křesťané byli prvními obětmi těch „umírněných“ islamistů podporovaných EU? Proč křesťané a alavité tvoří největší počet syrských uprchlíků?

Ne, EU si tyto otázky nepoloží. Jsou na ně totiž odpovědi, které se v EU nenosí a nechtějí slyšet. Jedno je však jisté. V Sýrii a Iráku se dnes bojuje i o Evropu. Padesát milionů muslimů v Evropě za pár let bude chtít to samé, co chtějí islamisté v Sýrii, Tunisu či Iráku. Jak pak jim EU odpoví, když požadavky jejich muslimských bratří v Africe a na Blízkém východě de facto podporuje?

Opravdu si Evropská unie, respektive její představitelé myslí, že ústupky „umírněným“ islamistům si koupí nějaké odpustky pro budoucnost? Anebo to je tak, jak prohlásil kdysi jeden britský politolog, že evropské politické elity žijí za vysokou zdí, odtržené od reality, která je nemusí trápit proto, že žijí za vysokou zdí?

A možná je za tím i něco jiného. Asi není náhodou, že křesťané jsou dnes ve Velké Británii a Francii nejperzekuovanější náboženskou skupinou. V zemích, které kdysi patřily k největším obráncům křesťanského světa proti islámu. To pak vysvětluje i to, proč perzekuce křesťanů na Blízkém východě nechává EU chladnou.

Když už představitelům EU vadí křesťané, proč chtějí zničit i to, co z křesťanství vzešlo a čím se ohání a to je sekularismus, lidská práva, důstojnost ženy? Protože snahou zlikvidovat al-Asada a ústupkům muslimům v Evropě nedělají nic jiného. Zapomínají však na jednu starou pravdu. Saturn požírá svoje děti.