Český národ je uvědomělý, vadí mu církevní restituce, ale již ne vlastní minulost

Nedávno na iDnes vyšel článek, odkaz pod blogem, o hospodaření Církve a jejich investicích. Ukazuje se, že Církev se snaží být nejen dobrým hospodářem, ale investuje do vzdělání a sociální pomoci. 

Vím, že téma církevních restitucí je neoblíbené, církevní restituce jsou předmětem kritiky s poukazem na minulost, s poukazem na získávání majetku, na tmářství Církve, inkvizici, hon na čarodějnice, vykořisťování rolníků, dělníků, pracující inteligence, desátky, padesátky a stovky a v neposledním také na domnělém proslovu Jeho Eminence kardinála Tomáška.

Neumíme prostě brát průběh dějin jako vývoj, neumíme brát minulost jako součást naší přítomnosti. Nejedná se jen o Církev, jedná se i o historické události, na kterých se snažíme ukázat, že nám bylo buď křivděno anebo jsme to někomu natřeli. Křivděno nám samozřejmě bylo na Kostnickém koncilu, kde Církev upálila našeho Mistra Jana Husa, křivděno nám bylo u Lipan, kde vyhrála Panská koalice, křivděno nám bylo na Bílé hoře, kde se národ dostal pod jho Habsburků.

Natřeli jsme to křížákům u Domažlic, natřeli jsme to katolíkům a Habsburkům při druhé Pražské defenestraci a pak to za nás natřel Církvi Josef II., který zkonfiskoval majetek Církve. Tohle jsou středobody našich dějin, kolem kterých se mnozí točí a točí a nejenže nechápou ani tyto události, kterými argumentují, ale nechápou ani dějiny v kontextu jednotlivých událostí. Teď jsou pro mnohé největší dějinnou křivdou církevní restituce a vrcholem jejich rozhořčení jsou i církevní sbírky a investice. Nejspíše by chtěli, aby Církev byla podle jejich představ chudá a ponížená.

Církev v Evropě existuje téměř 2000 let. Celou dobu získávala dary, majetky, hospodařila a investovala a to i v době pronásledování Římskou říší. Ne celou dobu, samozřejmě. Římští císaři Církvi majetky brali, pak Církev pardonovali a majetky vraceli. Církev v nich vzbuzovala nenávist anebo obdiv, jako u Marka Aurelia. A byl to zrovna Marcus Aurelius, který ač křesťanství pokládal za pomýlenost, tak obdivoval křesťanskou sociální,hospitální a pedagogickou práci. Církev se totiž starala i o chudé, ale nadané děti, kterým dopřála vzdělání. Starala se o vdovy, sirotky a lidi na okraji společnosti a tak tomu bylo a je po celou její historii.

Že Církev získávala majetek z darů? Od bohatých donátorů? Do toho přeci nikomu nic není. Jaké není nikomu nic do toho, když obdarují nějakou neziskovou organizaci zabývající se sociální prací.  Že měla polnosti, pivovary, panství? Po celou dobu to byla nutnost, protože Církev nikdy nechtěla být závislá na státu, to je nejen z dob Římské říše, ale také zkušenost, že v ostatním případě si panovník, šlechtic uzurpoval jakékoliv fondy Církve jako svůj majetek, protože do Wormského konkordátu byly šlechta, či panovník de facto majitelem Církve a to nejen ve věcech majetkových, ale také v určování jmenování církevních hodnostářů.

Církev nebyla izolována od společnosti. Pro kariérní postup a zbohatnutí udělá mnoho lidí cokoliv a nejinak tomu bylo i v Církvi. Pokud kritizujeme Církev, tak bychom měli kritizovat společnost v průběhu její historie. Společnost, kterou ovšem na rozdíl od Církve, nezajímali bezdomovci, chudí, sirotci, vdovy, osamělé ženy s dětmi. Nezajímaly ji nadané chudé děti, které neměly na vzdělání. A tohle vše zajišťovala Církev. A bez peněz to rozhodně nejde. Nejde podporovat chudé, sirotky, vdovy, nejde stavět chudobince, školy, nemocnice aniž byste měli finanční prostředky. Nejde ani stavět chrámy, které stavěla Církev pro větší slávu Boha. Ne pro sebe. Samotné budovy nemají pro Církev význam, když jsou to jen mrtvé stavby.

A tyto chrámy, nemocnice, školy, sirotčince, chudobince – které se dají přirovnat k azylovým domům dnes, Církev financovala, stejně jako financovala obrazy, oltáře, sochy, které si nechala vytvořit a za které platila. Stejně jako platila sociální pomoc chudým a to nejen na svém „panství“, ale i na panstvích krále a šlechty. Že měla poddané? Měla, jako každý vlastník půdy. Že poddaní pracovali na pozemcích Církve? Pracovali a nepracovali zadarmo. Feudální systém byl nastaven tak, že každá práce byla nějak ohodnocena a zaplacena. Například tím, že feudál odváděl za poddané daně králi, císaři. Církev byla od daní osvobozena a v análech existují záznamy, kolik platila za jednotlivé práce a to jak peněžní či naturální formou. Jenže tohle jsou věci, které je zbytečné mnohým vysvětlovat.

Je opravdu zarážející, že trnem oku jsou pro mnohé církevní restituce, které nejsou ničím jiným, než navrácením ukradeného, případně náhradou za ukradené. I dnes, když zloděj ukradne auto a nemůže jej vrátit, tak dostane nejen trest, ale také je rozsudkem soudu povinen peněžní náhrady. U Církve podle některých tohle neplatí. A není pravdou, že nikdo jiný nedostal peněžitou náhradu. Od počátku restitucí stát vyplácí peněžitou náhradu za nevrácený a zničený majetek. Což je trnem v oku, kdy mnozí křičí, že to jde z jeho peněz. Jenže, pokud ten majetek užívali a měli z něj prospěch, tak nekřičeli, byť to byl majetek ukradený a když se má tento majetek vrátit právoplatnému majiteli, tak se prý jedná o zlodějnu a prohlašují ukradený majetek za svůj.

Věřím, že těmto lidem nebude vadit, když k nim někdo přijde a vezme jim dům a prohlásí, že ten dům mu patří a když ten dům zničí a oni si vymůžou finanční náhradu, tak rádi zaplatí státu daň za něco co jim bylo ukradeno.

odkaz na článek na iDnes: