Vzpomínám si, když se jednalo o registrovaném partnerství, tak jeho schválení prošlo díky slovům pana Hromady, že adopce dětí homosexuálními páry nejsou na pořadu dne. Nejspíše každému uniklo to slovní spojení – nejsou na pořadu dne. Uteklo trochu vody ve Vltavě a adopce jsou nejen na pořadu dne, ale homosexuálové je požadují jako svoje právo. Právo, které nezřídka nemají ani heterosexuální bezdětné páry.
Je tragikomedii, když se v této souvislosti objevují poznámky typu, že dětem bude lépe u homosexuálního páru, než v dětském domově. Případně poznámky typu, že mnohé heterosexuální páry nejsou schopny vychovat děti, že otec je alkoholik, matka, když ne děvka, tak feťačka. Tragikomické ve smyslu, zjednodušeného schématu, pro oblbnutí veřejnosti, že jde vlastně o dobro dětí a jejich lepší život.
V dětských domovech jsou desítky tisíc dětí, to je prostě skutečnost. Skutečností také zůstává, že většina těchto dětí jsou romského původu, z dnes tak modně užívaného termínu, ze sociálně vyloučené skupiny. Stejně tak je pravdou, že tyto děti nejsou schopné k adopci, jestliže rodiče o své potomky v dětských domovech projevují minimální zájem.
Přesto tyto argumenty na podporu adopcí homosexuálními páry zaznívají. Málokdy zazní argument, že dítě ke svému vývoji potřebuje jak matku, tak otce. Ženský a mužský prvek. Proto dnes čeští dětští psychologové a psychiatři jsou proti těmto adopcím a to navzdory módnímu trendu v západní dětské psychologii, podléhající politické a vědecké korektnosti, populismu a takzvanému progresivismu.
Buďme módní, rozbijme tradiční hodnoty, protože ty vyznávají jen lidé s předsudky. Ukažme, že my předsudky nemáme a homosexualita je naprosto normální.
Že homosexualita je normální odmítám už na základě elementární logiky. Jestliže heterosexualita je normální, protože jejím účelem je plodit potomstvo a zachovat genofond rodičů, tak nemůže být normální homosexualita, které je v tomto slepá větev.
Jestliže však je normální homosexualita a to na základě teorie vymírání druhů, tak pak je úchylkou heterosexualita. Ostatně říci dnes, že heterosexualita je normální, rovná se koledovat si u aktivistů o nálepku xenofoba, homofoba a člověka bez sociální inteligence.
Další obhajobou homosexuality, jako přirozené sexuální orientace je odkaz na „homosexualitu“ mezi zvířaty. Ovšem stejně tak bych mohl obhajovat zabíjení dětí matkami, protože v přírodě lze velice často pozorovat, že matka své potomky nejen zabije, ale i sežere.
Ale zpět k adopcím dětí. Adopce dětí homosexuálními páry je zvrácenost. Při odkazu na to, že homosexuální páry mají také mateřské, otcovské pudy, obhájci tohoto tvrzení jen dokazují, že homosexualita není přirozená a ani normální. Jestliže zde chybí orientace na jiné pohlaví (naopak mnohdy se jedná přímo o odpor k jinému pohlaví) a zůstává mateřský anebo otcovský (rozmnožovací) pud, tak je něco špatného. Nepřirozeného.
Proto, by se mělo k adopcím dětí homosexuálními páry říci : "O tom se bavit nebudeme. Nejsou a nebudou na pořadu dne".
