Na českých silnicích denně zemřou v průměru tři lidé, to je známá a nepříliš povzbuzující skutečnost. Proto jsem s radostí uvítal první informace o projektu České televize, nazvaném výstižně Autoškola národa. Bez ohledu na to, že se jednalo o jednorázový pořad (česká veřejnost by si zasloužila něco dlouhodobějšího a systematičtějšího), mohl tento námět dobře fungovat. Ale nefungoval.
Rovnou se přiznám ke své chybě: původně jsem záměr ČT pochopil špatně. Čekal jsem dlouhodobější cyklus pořadů, nikoli jednorázový IQ test národa. Po všech těch pěveckých, tanečních a v současnosti talentových reality-spektáklech konečně přichází něco, co má význam v reálném životě, a co víc, co má tak bohulibý potenciál, jako snížení počtu nehod, říkal jsem si. Forma jakési déle trvající reality show, byla-li by kvalitně připravená, by dokonce mohla přilákat širší diváckou základnu.
Všichni Češi hazardéry? Těžko
Televizní skutečnost nakonec byla jiná. V posledním srpnovém víkendu odvysílaná Autoškola národa byla spíše bezzubá, právně-puristická slátanina, v níž dominovaly realitě vzdálené otázky, podobné testům v autoškole (což je zjevně další obrovský problém České republiky). Nejeden letitý šofér se vzornou řidičskou historií se podivil nad tím, že ztrácel virtuální body a dostával imaginární pokuty. (Ne že bych se mezi takové řidiče troufal řadit, ale třeba inspirativní diskuze pod článkem ZaVolantem.cz o Autoškole národa takové zkušenosti obsahuje.)
Na všech dvacet otázek dokázalo správně zodpovědět pouze 27 diváků ze 14 tisíc hlasujících (!!!), tedy 0,2 procent, a o řidičák by přišlo přes 75% diváků. Svědčí to o tom, že všichni Češi jsou hazardéři? Neřekl bych, spíše to vypadá, že se pořad jaksi nepodařilo zvládnout. ČT i dopravní policie by to měly přiznat a pokusit se to napravit, nikoli si zoufat, že všichni Češi riskují.
Jen jednorázově
Ale jak jsem naznačil hned na začátku, možná ještě horší, než diskutabilní obsah, je formát: jednalo o jednorázovou záležitost, obdobu televizního IQ testu národa. Což o to, díky i za tuhle formu vzdělávání veřejnosti. Ale jsem přesvědčen, že česká společnost by si zasloužila cosi kontinuálního, dlouhodobého, a, jak říká pedagogická teorie, systematického, protože jen tak by mohlo jít o skutečnou edukaci.
Tou se bohužel zrovna Autoškola národa nestala. Ale snad má Česká televize, nejsledovanější médium veřejné služby, alespoň nakročeno pro příště.
Poznámka: O něco podobného, byť zřejmě s menším zásahem, než jaký slibuje televizní masmédium, se pokouší magazín AutoWeb.cz ve svém seriálu „Jak být lepším řidičem“ (k nalezení ZDE). A je to jen dobře, díky za to!
