Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Zoufalý výkřik do tiché ulice ve dvě v noci

Neděle, dvě hodiny v noci. Kromě mé obrazovky, kde zrovna útočili mimozemšťané, byl všude klid. V tom tmu prořízl zoufalý výkřik, který nešel z reproduktoru, ale z ulice...

Ilustrační fotografie.foto: iDNES.cz

Zpozorněl jsem. Přestože bydlím v klidné části Ostravy, občas mi pod okny projde skupinka hulákajících opilců. Tento výkřik byl ale jiný, působil zoufale. Rychle jsem ztlumil zvuk, otevřel okno a snažil se zjistit, co se děje. Křik vystřídalo něco mezi nadáváním a zoufale znějícím proklínáním. „Já vás zabiju, vy svině!“ zařval neznámý muž a následoval zase ten výkřik beze slov.

„Byly to dva hlasy nebo jen jeden? Hádka opilců? Přepadení?“ otázky se mi horečně míhaly hlavou. Od prvního výkřiku mohlo uběhnout tak půl minuty, možná minuta, ale stále jsem nebyl schopen rozeznat, oč se jedná. „Jsou to zas jenom ožralci? Měl bych běžet ven?“ přemýšlel jsem. Mezitím se v ulici otevřela další okna. „Super, tak to už někdo určitě nahlásí,“ blesklo mi úlevně hlavou, že to nemusím řešit. Tu myšlenku jsem ale zaplašil stejně rychle, jak mi vytanula na mysli. Křik nepolevoval a přestože jsem stále nevěděl co se děje, bylo pravděpodobné, že to tentokrát není jen nějaký hulákající pitomec. Sáhl jsem po mobilu a vytočil 158. Ohlásil jsem své jméno, ulici a číslo domu a popsal, co se děje.

„A které to je město?“ překvapil mě operátor, protože jsem automaticky předpokládal, že budu přepojen na nejbližší služebnu. Rychle jsme se ale oba zorientovali. Popsal jsem mu, že křik přichází nejspíš ze dvora, odhadem tak 100 metrů ode mne, kam ale pro stromy ze svého pátého patra nevidím.

„Někdo se tam určitě podívá,“ ujistil mne.

Položil jsem sluchátko a ještě chvíli poslouchal. Bezeslovné výkřiky ustaly a bylo to už spíš nadávání. Stále jsem zvažoval, zda bych přeci jen neměl jít ven, ale pak jsem si uvědomil, že služebna policie je cca 600 metrů a služebna městské policie dokonce jen 300. Lidé, kteří na rozdíl ode mne ví a umí takovou situaci řešit, byli jen o pár metrů dále než já. Věřil jsem také, že i přes úsporná opatření budou oblečeni méně spoře než někdo, kdo se právě chystá do lůžka. Křik se přesunul jiným směrem a za pár minut se v ulici zase rozhostilo ticho…

Ještě než jsem usnul, jsem přemýšlel nad tím, co se během té krátké chvíle vlastně stalo. V jednu chvíli jsem v bezpečí svého domova čelil mimozemské invazi a zachraňoval svět. Pak stačil jediný výkřik mimo reproduktor k tomu, abych se ocitl v mnohem reálnějším dramatu.

Jak se v takové situaci zachovat? Vyběhnout ven nebo raději zůstat doma? Přemýšlel jsem nad tím a uvědomil si zhruba dvě situace, kdy bych ven vyběhl – křik o pomoc nebo sténání zraněného. Představa, že někde pod mými okny třeba znásilňují bezbrannou holku nebo tam leží někdo smrtelně krvácející, je něco, co by, pevně věřím, překonalo mé obavy. A to obavy jak o své fyzické bezpečí, tak o to, zda a jak jsem reálně schopen takovou situaci vůbec řešit. Chtěl bych zdůraznit to slovo „pevně věřím“, protože dokud se v té situaci člověk – „nepřipravený civilista“, neocitne, není myslím schopen s jistotou říct, jak se skutečně zachová. Zvlášť když má na tak zásadní rozhodnutí, které může v krajním případě i změnit celý jeho život, jen pár sekund.

V tomto případě nikdo o pomoc nevolal, takže jsem své dilema a vlastně i otázku svědomí vyřešil tím, že jsem vše oznámil na policii sídlící nedaleko. Ostatně to je myslím první věc, kterou by měl člověk udělat v takové situaci bez váhání. Zda udělat i druhý krok a vyběhnout ven je nutno ponechat na zvážení každého na základě dané konkrétní situace. Ona totiž někdy může být jen tenká hranice mezi hrdinstvím, falešným hrdinstvím a hloupostí. Myslím si proto, že na ni nejde dát jednoznačnou a už vůbec ne obecnou odpověď. Proto také nechci tuto svou úvahu zakončit nějakou patetickou výzvou k odvaze. Arnošt Goldflam v jednom rozhovoru podobnou situaci glosoval slovy „Prosím boha, aby mne nenutil dokazovat mou statečnost“.

Byl bych ale rád, kdyby nezapadla jedna myšlenka. Když se začala otevírat ostatní okna a já již přestal být jediným svědkem, okamžitě mi na mysli vytanulo „Už to nemusím řešit, někdo to určitě nahlásí.“ I když jsem tu myšlenku okamžitě zaplašil, bylo pro mne ohromně lákavé ji poslechnout. Myslím, že je zcela přirozené, že taková situace je člověku nepříjemná a nechce se mu ji řešit. Pokud je ale jediný, je mnohem těžší obelhat své svědomí, než když se nabízí možnost úniku od osobní zodpovědnosti přes jakousi iluzorní kolektivní zodpovědnost.

Troufám si tvrdit, že je zcela přirozené mít takové pocity a není nejmenší důvod se za ně jakkoliv stydět. To, co je skutečně důležité, je zda jim člověk dokáže čelit. A pokud váhá, je potřeba si říct „Kdo, když ne já?“. Zatímco vzít do ruky sukovici a jít se prát nemůže udělat každý, všichni jsme schopni vzít telefon, vytočit 158 a popsat, co se děje. A věřte, že ono je lepší stokrát nahlásit jedno přepadení, stokrát omylem nahlásit opilce, než nečinností nechat někoho znásilnit nebo vykrvácet.

Martin Horský

P.S. Druhý den ráno se mi cestou na hory rozdrnčel telefon. Volali mi z kriminální policie a ještě jednou si ověřovali, co jsem vlastně slyšel. Moc toho nebylo, takže jsem jen shrnul, co jsem již řekl poprvé. Na závěr našeho rozhovoru jsem se zeptal, zda to byl planý poplach. Nebyl.

Autor: Martin Bobek | středa 14.8.2013 7:14 | karma článku: 24,56 | přečteno: 1570x
  • Další články autora

Martin Bobek

FIX od Bohemia Energy – ceny vám garantujeme, dokud se NÁM to vyplatí

Bohemia Energy ukazuje, že garance ceny může být pouze iluzí a vypovídá smlouvy se zafixovanými cenami. Jak je to možné?

4.10.2021 v 7:28 | Karma: 21,79 | Přečteno: 735x | Diskuse | Ekonomika

Martin Bobek

Centrální výběrová řízení aneb šmejdi za dveřmi

„Dobrý den, kontrola dodavatelů energií. Můžete nám otevřít?“ ozvalo se ze sluchátka domovního zvonku. „Vy kontrolujete zařízení?“ zeptal jsem se spíše pro jistotu, protože i z těch dvou vět bylo jasné, že vítr vane ze Šmejdova.

22.12.2019 v 8:17 | Karma: 44,42 | Přečteno: 9046x | Diskuse | Společnost

Martin Bobek

Odložený batoh

Ležel vedle auta. Nedaleko byly popelnice, ale nevypadal, že by ho někdo vyhodil, spíš ho tam zapomněl při vykládání z auta. Nebo ho tam nechal roztržitý školák, co si hrál cestou ze školy na honěnou. Batoh na zemi. A nikde nikdo.

1.8.2015 v 8:00 | Karma: 15,16 | Přečteno: 572x | Diskuse | Letní povídka

Martin Bobek

Beton místo pole. Nikdo nevznesl námitku...

"Jmenuji se Edík, bydlím v Ostravě-Porubě a nebojím se tu." sděluje pes Edík kolemjdoucím a ujišťuje je, že jeho páníček je ten pravý, komu dát hlas v nadcházejících volbách. Pominu-li svou nedůvtipnost, kdy jsem se prvotně domníval, že se jedná o reklamu veterináře, vzbuzuje ve mně tento billboard především obavy. Obavy z toho, co volení zástupci s městem skutečně provedou až z ulic zmízí všechna ta líbivá hesla jako "Ostrava - náš domov" či "Šťastná volba pro Ostravu". Když se totiž před měsícem hlasovalo, zda se zabetonuje další úrodná půda, nikdo ani nevznesl námitku...

7.10.2014 v 7:10 | Karma: 12,76 | Přečteno: 714x | Diskuse | Politika

Martin Bobek

Férová snídaně

Také jste někdy přemýšleli nad tím, jaké pocity má komár na nuda pláži? Kde jen začít? Zkusit od každého něco? Abyste podobné pocity zažili, nemusíte nutně začít bzučet ani nikomu pít krev, postačí zajít na férovou snídani. Množství dobrot, které se zde nabízí, ve Vás podobný pocit nerozhodnosti rozhodně vyvolá...

12.5.2014 v 8:53 | Karma: 8,75 | Přečteno: 621x | Diskuse | Životní prostředí a ekologie
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Kompletní OH 2024 v Paříži díky televizi Telly

15. července 2024,  aktualizováno  22.7 8:34

Získejte 100 televizních kanálů na 30 dní zcela zdarma díky internetové televizi Telly. Součástí...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

„Katastrofa pro Ukrajinu.“ Trumpův výběr viceprezidenta rozklepal Evropu

16. července 2024  10:28,  aktualizováno  12:04

Jméno J.D. Vance naznačuje, kam by se mohla ubírat zahraniční politika Spojených států v případě...

Vláda schvaluje „český“ Green Deal. Prudce zdraží benzin, uhlí i stavby

17. července 2024

Premium Benzin a nafta podraží od roku 2027 až o deset korun, stavět nové domy bude složitější kvůli...

Vytlačení Ruska a sblížení s Putinem. Johnson radí, jak má Trump zajistit mír

22. července 2024  18:55

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump by mohl ukončit válku na Ukrajině „za...

Bidenovy úspěchy jsou v moderní historii nevídané, uvedla Harrisová

22. července 2024  17:16,  aktualizováno  18:24

Americká viceprezidentka Kamala Harrisová uvedla, že úspěchy prezidenta Joe Bidena nemají v moderní...

Požár kamionu s bateriemi zastavil na D1 provoz ve směru na Prahu

22. července 2024  16:41,  aktualizováno  18:19

Kvůli požáru kamionu ve Vražném na Novojičínsku je neprůjezdná dálnice D1 ve směru na Prahu. Na...

Při nehodě tří aut se zranilo šest lidí. Pro dospělého a dítě letěly vrtulníky

22. července 2024  18:06,  aktualizováno  18:19

Při nehodě tří osobních aut u Rané na Lounsku se zranilo šest lidí. Do ústeckého traumacentra...

Za amputaci jsem musela bojovat. Lékaři mi operaci nechtěli provést
Za amputaci jsem musela bojovat. Lékaři mi operaci nechtěli provést

Natálie si nechala uříznout nohu. Ale nebylo jednoduché najít někoho, kdo jí to udělá. Hana ji pak učila znovu chodit. Ani to nebylo tak snadné....

  • Počet článků 24
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2586x
Narodil jsem se před více lety, než jsem si kdy přál. Dokonalosti jsem dosáhl ve věku 25 let při psaní svého prvního životopisu. O dva roky později mě přijali jako programátora v Londýně, kde jsem zůstal několik let. Cesta zpátky mi trvala rok a vedla přes Austrálii. V současné době obrůstám mechem při práci z domova. Jsem typický introvertní programátor. Navštěvuji řečnický klub Toastmasters Ostrava. V temných dobách předcházejících celkovému fyzickému úpadku jsem měl rád cyklistiku a turistiku. Nyní je mým koníčkem psaní, které vedlo až ke knize o pobytu v Británii Čtyři roky v zemi nad Temží a ke knize fejetonů Británie v útržcích novin. Jsem svobodný nekuřák, který má někdy rád některá zvířata, ptakopysky zvláště. Další podrobnosti naleznete na mém webu: martinhorsky.cz.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky