Proč je dobré si občas připadat jako blbec

„Kosit? Hrabat? O víkendu a zadarmo? To myslíš vážně?! To bych byl pěkný blbec!“

Kosenka, 2011

Hned na začátek se přiznám, že výše uvedené věty mi nikdo neřekl. Vůbec bych se ale tomu nedivil. Sám sebe jsem se při různých dobrovolnických pracích někdy ptal, proč to vlastně dělám a připadal si tak trochu jako blbec. Přesto jsem dosud nikdy nelitoval. Proč?

…první a největší odměnou vám jsou lidé, vaši spolupracovníci. V neziskovém sektoru obvykle bývá mezi lidmi hlubší pojítko společného zájmu než jen vydělat peníze. Od toho se odvíjí i pohodovější atmosféra. Pokud někdo tráví svůj volný čas tak jako vy tím, že sbírá petky v lese nebo vymýšlí program na další setkání skautského oddílu, pak má s vámi pravděpodobně nemálo společného.

…druhým plusem dobrovolnictví je otevírání dveří, které byste jinak nikdy neotevřeli. Pokud budete zaměřeni primárně na zisk, jen stěží budete věnovat větší množství času nějaké jiné, s vaší profesí zcela nesouvisející činnosti. Pokud ji ale budete dělat neziskově, budete pravděpodobně mnohem více otevřeni neznámému. Konkrétním příkladem z mého života budiž moderování, o kterém jsem nikdy neuvažoval. Neangažovat se v řečnickém klubu, nikdy bych nedostal nabídky na moderování a ze své profese informatika bych nikdy nepoznal to, o čem mluví herci - jak úžasným dopingem může být potlesk publika.

…třetím bodem je pak dobrý pocit – když jsem např. loni strávil víkend kosením orchidejových luk v Bílých Karpatech, bolel mě sice potom celý člověk, ale měl jsem hřejivý pocit, že jsem udělal něco správného. Nedělal jsem to pro někoho, ale jen pro sebe (pozn. pokud mi někdo dokážete tento altruistický nesmysl vymluvit, budu Vám vděčný, protože jsem z toho kosení vždycky pěkně zhuntovaný).

 ---

Rád bych se zmínil o ještě o jedné věci, která dobrovolnost svou podstatou zdánlivě popírá – je to jakási profesionalita či chcete-li zodpovědnost. Pokud se rozhodnete do něčeho zapojit, dělejte to vždy tak, abyste obstáli se ctí a dodrželi své závazky. Jen tak totiž můžete naplnit body, které jsem dříve zmínil.

Pokud například při kosení slíbíte, že posečete louku, ale v půlce si řeknete, že přeci nejste takový blbec, abyste v tom vedru tak dřeli a ještě zadarmo, tak zdánlivě o nic nepřijdete. A možná ani skutečně o nic nepřijdete. Možná vás ale chtěl ten člověk, kterému jste slíbili, že louku pokosíte, pozvat večer k táboráku se svými přáteli. Možná jste tam mohli potkat svého budoucího partnera, seznámit se někým, kdo by rád využil vašich profesionálních služeb, poznat někoho kdo… ale vždyť to je jedno. Přeci nejste takový blbec, abyste v tom vedru tak dřeli a ještě zadarmo…

Mám-li nějak svou úvahu zakončit, pak bych řekl, že je dobré si občas připadat jako blbec. Možná, že v ten okamžik zrovna navzdory vší logice právě začínáte psát novou kapitolu svého života. Kapitolu šťastnou, kterou s vámi budou psát lidé, na kterých vám třeba za dvacet let bude záležet více, než si vůbec dokážete představit, kapitolu o věcech, které jste si nikdy ani nedokázali představit…

A možná také ne. Kdyby byla rovnice mezi neziskovostí a štěstím jistá a přímočará, byl by svět plný dobrovolníků. A to není. Naštěstí pro svět se na něm najde i pár pomatenců, kteří se chovají na první pohled nelogicky, i když si kvůli tomu občas připadají jako blbci…

Teorie v praxi aneb několik snímků z kosení Věřňovické louky tento pátek a sobotu. Kromě samotného kosení a hrabání se hrál Bang!, byl táborák a v sobotu jsme i sjížděli Olši.