Chudák personalista aneb Jak bude vypadat trh práce za 5 let?

Povoláním jsem personalista na volné noze. Setkávám se s lidmi, kteří mi kladou otázku : Co vlastně dělá personalista ? Nejjednodušší  odpověď zní : Shánět lidi, zaměstnávat je a postarat se i o ukončení pracovního poměru. 

Tento příspěvek se zabývá tou první částí zmíněné odpovědi.  Aktuálně zuří nelítostný boj o pracovní sílu a my všichni zasvěcení víme, že bude ještě hůř. Na konferenci personalistů, uspořádané loni v říjnu při Veletrhu pracovních příležitostí Educa v Liberci sklidil největší ovace příspěvek Jana Podzimka (agentura Pria), který lidovým jazykem vyprávěl, jak netradičně připravit náborovou kampaň. Zaujal i postřehy typu, „já Vás ejčáry lituju, já bych to nedělal ani za zlatý prase“. Na vysvětlenou, ejčár = HR, Human Resources. Výraz jazyka našeho kmene pro personalistu. Prostě je to ten chudák, co dnes shání lidi (aby plnili náročné úkoly právě v jeho fabrice). Na trhu práce je to masakr, jinak se současná situace nazvat nedá. Je to roztočená přestupová spirála, ze které profitují především uchazeči o zaměstnání.

Ne nadarmo si přeje jedna moje kolegyně – v odpovědi na otázku - Jaká je Vaše prognóza situace na trhu práce?: „Z pohledu pracovního trhu musí bezpodmínečně dojít opět k hospodářské krizi – současná situace je neudržitelná. Pokud nedojde ke krizi, pracovníci posílí nezdravé sebevědomí a za málo muziky budou požadovat nesmyslné peníze a podmínky a pokud je nedostanou, budou přibývat job turisté. Dále při současném trendu výchovy a vzdělávání a sociální podpory chybí generace mladých lidí se správným vzděláním a potřebou a ochotou pracovat, a to napříč všemi profesemi. Za 25 let od revoluce se v systému vzdělávání nic nezměnilo a pokud ano, tak k horšímu.“

Jsou to silná slova? Jistěže, navíc je zde i náhled do další slepé uličky, tj. systému vzdělávání. Firmy by chtěly, aby školy chrlily nejen studované odborníky, ale i šikovné řemeslníky. Školy toho bohužel mnoho nevychrlí a firmám nezbývá, než z nouze suplovat mnohé z toho, co by měl poskytovat školský systém tj. odborný výcvik, praxe, exkurze, stáže a bůhví co ještě, většinou na vlastní náklady.

A co třetí a nejpodstatnější element tohoto nekonečného příběhu, tedy rodiče? Nadále krmí svá dítka varováním „když si neuděláš maturitu, půjdeš do fabriky k pásu“ a je jim jedno, že mít maturitu ještě neznamená mít dobrou práci. Vono vůbec, nezlobte se, ta práce, to je přece pěknej vopruz, že? Víte, co říkal starej Lontrando … .

A zlatý hřebíček do rakvičky na závěr: Nejčernější scénář vývoje trhu práce stojí na prognóze, že za 5 – 10 let bude více než 50% pracovní síly tvořit generace Y (tj. ročníky narození cca 1986 – 1996). Potěš pánbů, milí kolegové ejčáři. Já bych v korporátní sféře to už nedělal ani za zlatý vidle!