Z toho ticha hodně mrazí

Čekal jsem, že po ránu to zde na blogu bude zasypáno bojovníky proti islamizaci, kteří budou rázně protestovat, proti včerejšímu masakru v Orlandu. Je ale ticho.

Pár článků, které se na toto téma objevily, ani zdaleka nevyrovnají bouři, která se zde odehrávala, kdykoliv v minulosti došlo k jakémukoliv útoku. Dnes je ale ticho. Proč?

Že by proto, že se to stalo v USA? Anebo je důvodem fakt, že obětmi byli homosexuálové. Ano, i takovou možnost připouštím, protože je hodně pitomců, kteří si myslí, že si to zasloužili a že není koho litovat. Četl jsem během dne podobné komentáře. Inu, lidská zhovadilost nezná mezi.

Jaký je skutečný důvod mlčení těch kolegů blogerů, kteří boji s islamizací zasvětili své klávesnice a monitor netuším. Jen v krátkosti ale napíšu pár vět.

Jsme všichni na jedné lodi. Bílý, černý, žlutý nebo bůhvijaký, všichni jsme obětí nenávisti, jaká v dějinách lidstva nemá obdoby. Ta nenávist má své jméno a my bychom neměli následovat příkladu Baracka Obamy, nebo kandidátky na presidenta USA, Hillary Clinton. Měli bychom nazývat problém skutečným jménem.

Jméno té nenávisti je ISLAM. V této chvíli je mi naprosto lhostejná postava Mohammeda a to co udělal nebo neudělal. V této chvíli, alespoň pro mne, je mnohem důležitější, co dělají, nebo spíše co nedělají ti muslimové, kteří nejsou součástí oné nenávistné vlny. Oné doktríny, že homosexuál musí být popraven a nevěrná, i znásilněná žena musí být ukamenována. Těmto muslimům se často říká umírnění. Nebo tolerantní. Každopádně, já bych je nazval muslimy mlčícími. Pravda, jakási muslimská komunita v USA masakr z Orlanda odsoudila. Je to ale odsudek šeptem. Neslyším celosvětové protesty umírněných muslimů, proti masakrům, proti vraždění a proti samotné existencí kodexu, který vyžaduje barbarské vraždění homosexuálů či jakkoliv jinak, nežli proislámsky orientovaných lidí.

Ocitli jsme se na jedné lodi. Bohužel, tato loď je děravá jako ústa staré ženy, mohu li si dovolit parafrázovat slova náčelníka Apačů Vinnetoua. Náš koráb se potápí a my jdeme ke dnu s ním. Lodivodi, namísto aby se snažili kormidlovat ke břehu, dělají další a další díry a my bychom se neměli připravovat o šanci na přežití tím, že se budeme dělit.

Nedělní útok v Orlandu je strašnou tragedii pro celé lidstvo. Je nebezpečným varováním. Zlo je mezi námi a už není možné je zastavit jen slovy.

Tak to mějme na paměti.