Tak kolik těch demonstrací ještě bude?

Nechce se mi to moc hledat, ale vzpomínám si, že moje první reakce na spolek milion chvilek pro demokracii byla, že mi připomínají nechvalně známou mládežnickou organizaci z minula.

Taky jsou to takoví energičtí, věčně usměvaví a optimističtí mladí lidé. Časem si ovšem získali mírně mé sympatie, protože jsem si říkal, že oni ti občané asi opravdu mají toho Babiše a gangu okolo dost a tak prostě na ty demonstrace chodí a doufal jsem, že se něco málo, opravdu alespoň málo změní. 

Nezměnilo, a demonstrace pokračují vesele dále. Už ani přesně nevím kolik jích bylo. Staromák, párkrát Václavské náměstí, poté Letná, pak opět Václavák a nyní to má zase být na Václavském náměstí, ale podle idnes.cz, respektive Expressu, což je jakási podsložka idnes.cz, se měl někdo vyjádřit, že bude zase změna. Vzhledem k tomu, že do začátku schází pár hodin, tak si říkám, že už je skoro čas tuto změnu potvrdit nebo vyvrátit. Anebo rovnou se na celé demonstrace vykašlat, protože jak je evidentně vidno, k ničemu to nevede.

Jaké je ovšem poučení, z posledních několika měsíců? Pro mně jednoduché. Mé prvotní nechutenství k spolku se slovem demokracie v názvu, se sice na krátkou dobu otupilo, nicméně postupem doby a vývojem situace opět ve mně narůstá dojem, že se jedná spíše o spolek anarchistů, ne nepodobných těm, co před časem okupovali budovu - tuším klinika se jmenovala ( mimochodem, ví někdo jak to dopadlo? Ještě sedí na těch střechách nebo už slezli?).

Naprosto chápu, že osobní sympatie, či antipatie ve veřejném životě nejsou správným měřítkem, nicméně řeč těla a vystupování mnohdy spolehlivě ukazují, s kým máme do činění. A u pana Mináře, Benjamina Rolla a Jiřího Zevla moc prostoru k pochybnostem není. I když posledně jmenovaný moc veřejně nevystupuje.

Abych to tedy zkrátil, po mnoha měsících řečnění, demonstrací, pochodů, plamenných řečí já Martin Braun, sám za sebe, musím konstatovat, že těmto pánům a tomuto spolku prostě nevěřím. Je to samozřejmě můj názor, vycházející jednak z celoživotních zkušeností a jakéhosi, řekněme, citu na lidi, ale hlavně z toho, že na žádné z uvedených akcí, a že je sleduji pozorně, nebylo jasně řečeno co se má stát, až dojde k případnému splnění požadavků. A času na zformulování tu bylo více než dost. Zatím se ale vše odvíjí podle šablony. V určený den a v určenou hodinu se první řady rozezvučí heslem " Už jsme tady", pak nastoupí pan Minář, v létě naboso, v zimě obutý a cosi řekne. Co to není důležité, protože ve skutečnosti je to stále stejné. Pak si prohodí mikrofony s Benjamínem Rollem nebo někým jiným a poté promluví hosté.

Jsem si jistý, že nejinak tomu bude i dnes večer. A víte co mi to připomíná? Pamatujete na seriál Okres na severu? V jednom dílu si Pláteník ( opravdu skvěle jej zahrál pan Moučka) pozve mládežníky a peskuje je za to, že nic nedělají pro mládež v jejích městě. A oni mládežníci odpovídají jak jsou zvyklí. Frázemi, soudruh sem, soudruh tam, a všude samý úsměv a samá pozitivní energie. A přesně tak se cítím, když vidím a slyším mluvit pana Mináře, včetně jeho ostentativních pauz na potlesk při proslovech.

Za týden budou vánoce. Já nevím kolik máte času vy. Já si pamatuji, že to bylo období, kdy každý spěchal, sháněl a snažil se, aby ty nadcházející svátky byly pokud možno co nejpohodovější. Jestli máte čas týden před vánocemi trávit hodiny někde v ulicích, na demonstracích, jejíchž výsledek je předem známý, pak máte můj obdiv. Jen si uvědomte, že každá taková akce, v následujících průzkumech veřejného mínění, Babišovi zvedá preference. Takže by možná bylo dobře se zamyslet, kterým směrem zaměřit aktivitu, aby se oněch proklamovaných cílů dosáhlo efektivněji. Protože ty cíle a požadavky jsou správné, jen ta cesta k ním, je evidentně slepou a z České republiky dělá Francii, která, jak známo, je zemí profesionálních demonstrantů. Tam ale občas něco z politiků vyřvou. Z Babiše evidentně nedostanete kromě obligátního " je to kampaň " nic. A když už jsme u té kampaně. 

První video je pro zasmání.