Pane Veselovský, svou pokleslou žurnalistikou děláte z žen nesvéprávné slepice

S opravdovým úžasem jsem před chvíli sledoval rozhovor novináře Martina Veselovského, se sexuologem Radimem Uzlem, který se týkal současného vývoje vztahů mezi mužem a ženou. Od přátelského poplácání po zadku až po pohlavní styk.

Přiznám se, že práce Martina Veselovského mně často velice zneklidňuje. Jeho vedení rozhovoru na mně působí klišovitě, jeho neustále umělecké dramatické pauzy,, ostentativní hledání správného výrazu pro dotaz až po, pro něj typické, náhlé utnutí rozhovoru poděkováním a rozloučením se. To ostatně dnes i v panu Uzlovi vyvolalo pobavený smích.

Tématem rozhovoru byly vztahy mezi muži a ženami a stížnosti některých žen na nevhodné chování mužů vůči nim. Velice závažné téma, které nabízelo opravdu kvalitní diskusi a odpovědi renomovaného odborníka. Posuďte sami, co pan Veselovský během necelých 30 minut dokázal provést. Video najdetezde.

Předem je třeba uvést, že Radim Uzel se v DVTV ocitl skoro v roli obžalovaného tak, jak jí prezentují americké televizní seriály ze soudní síně. Padla otázka a než na ní stačil odpovědět, Veselovský útočil se slovy promiňte, nezlobte se dále a dalším dotazem. Nehorázným způsobem tlačil Uzla do kouta, což se mu k jeho zjevné nelibosti, která byla znát i přes masku, nedařilo. Inu, neseděl proti němu žádný nýmand, ale člověk, který sice mnoha lidem leze svou prostořekostí na nervy, ale je to nezpochybnitelná autorita.

Začátek rozhovoru se točil kolem toho zda můžeme poplácat ženu po zadnici, aniž by to bylo považováno za sexuální obtěžování. Radim Uzel argumentoval naprosto logickým faktem, že vždy záleží na momentální situaci a na tom, jaký mají obě osoby k sobě vztah. Vcelku pochopitelné, ovšem zjevně ne pro pana Veselovského, který stále dorážel a přicházel s novými absurditami, jako že před časem pan Uzel pronesl, že jej obtěžuje, když mu v restauraci přinese kávu potetovaná servírka. A kde prý je ten rozdíl.

Celý rozhovor proběhl v konfrontačním stylu který se vyostřil v okamžiku, kdy diskuse přešla na intimní styk, kde Radim Uzel považoval za poněkud nesmyslné, že musí muž vyžadovat výslovný souhlas ženy se sexem., konkrétně to doložil situaci z universit v USA, kde existují předpisy, že takovýto souhlas musí od studentky vyžadovat student v okamžiku, kdy jí chce rozepnou podprsenku. To bylo na pana Veselovského evidentně moc a tak znovu opakoval že co je na tom špatně. To už zjevně došla trpělovost i Uzlovi a rezignovaně dodal že pan Veselovský je asi opatrník a tak ať se tedy ptá. Nastal opětovný výpad, že on je v pozici novináře a tak klade otázky...

No prostě cirkus jménem DVTV. 

Víte, já jsem na prahu šedesátky a jsem z generace, kdy v době dospívání a seznamování se, byly letmé dotyky a pošťuchování přímo nutností, protože jinak to prostě nešlo. Neseznámili jsme se tím, že bychom dívku našeho srdce hypnotizovali psími pohledy. Samozřejmě, někteří z nás, kteří vynikali atletickou postavou měli situaci usnadněnou ale my ostatní jsme museli volit náhradní cesty. Chycení kolem ramen, letmý dotek ruky, někdy i kolínka, či u nás drzejších poplácání po zadnici to vše mělo dva následky.

1/ Facka až se před očima zatmělo a ústup ze scény bez pocty

2/ Dívčí zachichotání se a přijetí pozvání na limonádu nebo do kina na nějaký z tehdy obrovského výběru kvalitních filmů.

Jiná varianta nebyla a neumím si představit, že by dívka běžela na policií či za rodiči s křikem " Pomoooc on mi sáhl na prdel."

Ono stačilo, že v případě číslo jedna, existovalo ještě následné znemožnění v partě či ve škole, protože ty dívky si to prostě pro sebe nenechaly a tak se neúspěch okamžitě rozšířil a dotyčný získal nálepku břídila.

Zkrátka chci říct, že to byly doby, kdy se dívky a i ženy dokázaly bránit, kdy uměly jasně říct ne a my muži, respektive chlapci jsme to tak vnímali. Jistěže docházelo ke zločinům a znásilněním. Bohužel, dnes je za znásilnění považovaná normální společenská interakce, která by byla snadno řešitelná právě tou fackou.

Jak ale řekl pan Uzel a Martinu Veselovskému to nedošlo, doba je bohužel jiná a zatímco my kdysi v této oblasti žili svobodněji. Byla to jedna z mála oblastí života, kdy jsme žili svobodněji nežli dnes. Přestože na nás z každé stránky časopisů nebo obrazovek nevykukovaly nahotinky, přestože detailní popis  sexuálních praktik nebyl nedílnou součástí časopisů a denního tisku. Moje generace je možná obecně na dlouhou dobu poslední, která prožila partnerský život v pohodě.

Co čeká generace budoucí, to si neodvažuji odhadovat. Jen doufám, že o tom nebudou rozhodovat lidé jako Martin Veselovský.