Otevřený dopis kritikům České republiky, kvůli neochotě příjmout kvo, kvo kvoooty.

S otevřenými dopisy se poslední dobou roztrhl pytel a já si s uzarděním uvědomil, že jsem žádný ještě nenapsal. Dnes to napravím, protože kritika naší země, naposledy ze strany německého plátku Die Zeit se mi nelíbí. A nejsem sám.

Vážení kritici,

Je vám proti srsti, že vláda a občané České republiky, podobně jako je tomu i v jiných zemích takzvané východní Evropy, neskáče radostí nad připravovanými kvótami, pro příjem imigrantů, či jak vy honosně tvrdíte azylantů, na naše území. Dokonce se odvoláváte na fakt, že před léty, jsme to byli my, kdo žádali ve vašich zemích o pomoc o azyl a vy jste nám podali pomocnou ruku. A nyní, my nevděčníci odmítáme potřebným pomoci.

Ano, já a nejen já si pamatujeme na ty časy. Vzpomínáme si dobře na uprchlické tábory v Německu či Rakousku. Mimochodem, na podmínky, které v nich panovaly, si mnozí z nás pamatují taky moc dobře a vymazat se moc nedají. A rozhodně byly hodně vzdálené od podmínek, jaké mají ti, kteří o azyl žádají v České republice nyní. Ty podmínky se srovnávat nedají a asi to je hlavně proto, že tehdy nikdo nedělal rozdíl mezi námi, kteří byli vašimi sousedy, a uprchlíky s Balkánu a zemí Afriky a Asie. Takže ano, pamatujeme si. A rovněž si vzpomínáme na to, jak jste se vy, Němci, Rakušané, Francouzi na nás mnohdy dívali. Ale pomohli jste a proto neřešíme pocity ponížení, které mnozí z nás prožívali.

Jenže, vážení kritici, rozdíl mezi námi, utečenci z komunistického pekla a dnešními azylanty je markantní. Čechoslováci, Poláci i Rusové ve vašich zemích si vybudovali poměrně pevné zázemí. Když jsme k vám utíkali, pokorně jsme přijímali vaše podmínky. Nevynucovali jsme si žádná privilegia a vy jste věděli kdo jsme, odkud přicházíme a že pro vás nepředstavujeme žádnou, ani kulturní ani jinou hrozbu. Mnichov, Videň, Paříž či Stockholm a ani žádná další města, kam jsme se uchýlili, se neproměnila v ghetta Čechoslováků či Poláků, kde nebylo radno místním chodit. Naše přítomnost nezvedla míru znásilnění. Nehulákali jsme na ulicích že Radegast nebo Perun je jediný Bůh. Neobtěžovali jsme vás tím ,že jsme se, nemytí a páchnoucí potulovali ulicemi vašich zemí a hlavně, byli jsme připraveni se naučit vašemu jazyku a stát se součástí vaši společnosti. A mnohým se to povedlo. Jsem si jistý, že i v redakci například Die Zeit sedí ti, kteří sami, nebo jejích rodiče tehdy utíkali.

Dnešní situace je jiná. A vy víte moc dobře, proč tolik naléháte na zavedení kvot. Německo, Francie, Skandinávie, tam všude jste už poznali, co způsobila vaše imigrační politika. Generace Turků, kteří pomáhali vybudovat dnešní moderní a úspěšné Německo je pomalu pryč a mladí, ti žijí v rytmu drog, krádeží a ....samozřejmě islamistického bludu. Podobné to je ve Francii a i jinde. Už nechcete riskovat. A tak voláte po tom, aby to riziko na sebe vzaly ostatní země EU.

Jenže, milí zlatí, my máme své země rádi. Máme rádi Českou republiku, se všemi jejími krásami i problémy. Jsou to naše krásy a naše problémy. Nic hezkého nám vaše kvoty nepřinesou a problému, těch máme sami tolik, že bychom mohli vymyslet taky nějaké ty kvoty, podle kterých bychom vám je přerozdělili. Co říkáte? Takže víte co, pěkně si spapejte co jste si sami navařili.

Nikoliv, Češi nejsou necitové a nelidové. Pokud se najde smysluplný způsob, jak potřebným pomoci, pak určitě z naší země přijde pomocná ruka. Jenže tomu tak bude tehdy, když ta pomoc nebude pro nás samotné likvidační. Myslet si ale, že problémy se vyřeší tím, že Evropa otevře své hranice, jednotlivé země svou náruč, a začne nové stěhování národů, to je právě cestou k velice rychlé a bolestivé záhubě.

A v tom my vám pomáhat nebudeme. Takže, milá EU, milí kritikové, zkusili jste to hezky, ale my jsme taky jedli vtipnou kaši. A ta kašička, kterou nám servírujete vy, ta je pořádně hořká.