Jedna velká dnešní televizní a filmová nuda - vzpomínky filmového fanouška

A to se týká všech televizních stanic, co jích v Česku je a které jsem schopen zde v  USA sledovat. Ale ne, nechci si nějak naříkat, jen jsem byl opět přepaden nostalgií a vzpomínkou na to, co bylo a už není.

Takže tento blog berte spíše jako...ehmm, no blog pro pamětníky nebo tak nějak. Protože přestože za vlády komunistického, rudého noka sice moc velký výběr nebyl, přesto jsme listovali v programech na celý týden a vždy se našlo něco, na co jsme se těšili. Takže pamětníci, co takhle například tohle, pamatujete?

Nepřekonatelná polská komedie " Jak jsem rozpoutal druhou světovou válku". V televizi bohužel pokud vím běžela pouze jednou, s geniálním dabingem Jiřího Krampola. Naneštěstí není k nalezení, takže nabízím úžasnou scénu výslechu na gestapu v originále Německo - Polském

To byla 70. léta a polská kinematografie moc oblíbená nebyla. Populární byli "tankisti" a Kloss ale obecně se o filmech z Polska moc nevědělo. Škoda, protože tam vzniklo hodně zajímavých děl.

Já ale v dnešní vzpomínce zajdu trochu na jih. Do Itálie. Taloši dělali komedie k popukání. Dodnes známe Fantozziho nebo Terence Hilla a Buda Spencera. Jenže kdo si vzpomene na film "Lidový román?". A přitom v době uvedení nebylo snadné se na něj dostat do kina, jelikož byl stále vyprodaný. A v televizi se ukázal také tuším jen jednou, a značně bdělým cenzorem osekaný. Bohužel ani zde není dostupná česká ukázka, protože ani po roce 1989 se tato vynikající veselohra v televizi neobjevila. A říkám si, namísto nekonečného opakování nesmyslných romancí, proč se nevrátit k osvědčené kvalitě. Mňo, ale myslím si, že ukázka kterou jsem zvolil, i když v italském originále, rozhodně pobaví:

Ještě o pár let dříve, se v Československé televizi objevil seriál pod názvem "přátelé" Prosím nezaměňovat s novějším americkým seriálem. Ten který chci připomenout se v originále jmenoval "Zoo Gang" a pojednával o bývalých příslušnících britských speciálních jednotek za 2 světové války, kteří v 60. létech pátrají po nacistech. Hudbu složil Paul McCartney.

No a od skutečných přátel, z NSR přišla do české distribuce serie o strašidlech. Hospoda ze Spessartu, Strašidla ze Spessartu a Zlaté časy ve Spessartu. To byl kult, klasika a nepřekonatelná zábava. Perfektní mix humoru a hudby při premiéře v kinech trhal rekordy a při uvedení v televizi vyprazdňoval ulice.

A jsem si skoro jistý, že těch, kteří si vzpomenou na následující film, bude i mezi pamětníky opravdu nemnoho. Dokonce nevím jestli vůbec běžel v televizi. Já jej viděl díky sousedce uváděčce, která mně do kina propašovala. "Osamělá vlčice" Francouzská kriminálka, dosti drsná, na tu dobu, o ženě, která v noci v masce vylupovala bohaté Pařížany a dostala se do hledáčku tajných služeb.

Ten film je tak dobrý, že doporučuji jeho celé shlédnutí na youtube. Originální francouzské:

https://www.youtube.com/watch?v=cC2FJtr-AOk

A na závěr mám zde lahůdku, film, který z českých kin zmizel tak rychle jako se v ních v roce 1971 objevil, a pokud je pravdivá informace kterou jsem dostal, odpovědný pracovník Slovenské požičovně filmov si jeho uvedení do distribuce pořádně odskákal. Jednalo se o francouzský film Jeana Bastia, pod názvem "Tajná síť", který pojednával na bázi mírné fikce o možnosti, že Adolf Hitler přežil válku a schovává se v jedné z arabských zemí a pod jeho vedením se organizuje "nová říše".Ten film je dodnes opředen mnoha nejasnostmi a je prakticky téměř nemožné jeho kopii někde získat. Naprostá rarita. Já za něj zaplatil 1500 USD. Inu, sběratelství něco stojí a ve filmu to platí dvojnásob.

To je samozřejmě jen krátký výběr z filmů, na které si z dob mého mládí a dětství pamatuji a které už televize nezařazují. A proč tento dnešní blog vznikl. No protože namísto něčeho, co by diváka skutečně zaujalo a nač by vzpomínal i po mnoha desítkách let, dnes televizní stanice opakují dokola stále totéž. A došlo to už tak daleko, že, soudě podle reakcí a komentářů, lidé už jsou unavení z Menšíka, ze Sováka, Burinána, Nového, z Donutila nebo Dejdara. Jak se říká, ryba i host třetí den smrdí a s televizním programem to platí bez výjimky také. Jestliže se na obrazovkách objevují stále ti stejní herci v stále se opakujících rolích a to vše je zabaleno do nehorázných poplatků za vlastnictví televizního přijímače, tak si troufám tvrdit že něco není v pořádku. A že na to programoví ředitelé ještě nepřišli je možná způsobeno tím, že reklamním zadavatelům ještě nedošlo, že zapnutý televizor neznamená, že se na ty jejích nabídky někdo dívá.

Na závěr dnešního vzpomínání něco novějšího z domácího dvorečku. Škoda že se Ringo nedržel srandy a vlezl do politiky: