Jak hodně moc chtějí představitelé Palestiny mír

Izraelská armáda zveřejnila sumarizaci škod a následků takzvaného boje za návrat, který vyhlásilo teroristické hnutí Hamas 30.03.2018, a kterýžto "boj" trvá s velice krátkými přestávkami dodnes.

Abychom si ujasnili pojmy, onen boj není nic jiného nežli násilné akce, rozpoutávání teroru a systematické ničení životního prostředí. O inteligenci těch, kteří se na tom podílí svědčí i fakt, že škody na životním prostředí se dotýkají i oblastí a obyvatel v pásmu Gazy, odkud teroristé na Izrael útočí.

Podle zprávy IDF bylo z pásma Gazy na území Izraele vystřeleno více než 1300 raket . Toto se dělo převážně v pátky a soboty, bezprostředně po výtržnostech a snahách prolomit hraniční bariéru směrem do Izraele. Následky byly škody na majetku, řada zraněných, psychické újmy, převážně u dětí, které po zaznění sirén mají jen několik málo minut na to, aby doběhly do nejbližšího krytu. To samozřejmě značně komplikuje, často i znemožňuje normální život v oblastech sousedících s Gazou.

Na výše uvedené navazují další zločinné akce. Podle odhadů IDF bylo z území Gazy vypuštěno mnoho tisíc zápalných balonů, které měly za následek spálení 8500 akrů půdy, 3200 akrů chráněného území a 2700 akrů lesů.

Navíc mnoho zápalných balonů dopadlo do civilních obydlených oblastí, na dětská hřiště, školní hřiště a školky, což vytvořilo velké riziko ohrožení zdraví a životů dětí a civilního obyvatelstva. Riziko je o to větší, že tyto zápalné pasti se tváří jako hračky a poutají pozornost nejmenších dětí, na které tato hrozba má nedozírný psychologický efekt.

Minulý týden se objevily útoky na Izrael, obviňující jej, že vlastně nechce mír. Tyto útoky, eskalovaly poté, co premiér Netanyahu dál jasně najevo, že nepřipustí stavbu a provoz další mešity na Chrámové Hoře, a dal příkaz k odstranění už připraveného materiálu, včetně nábytku a koberců. Následovaly zlostné akce a výtržnosti doprovázené ničením historických památek.

Je na místě se otázat, jak je to tedy s tou touhou po mírovém soužití. Jestli je známkou touhy po míru násilí a nepokoje na hranicích, jestli je známkou mírových tužeb ničení hodnot?

Na to ať si každý odpoví sám podle svého svědomí. Já za sebe jen mohu vyjádřit přesvědčení, že teror, výtržnosti, vraždy a násilí nikdy nepovedou k vytvoření plnohodnotného státu Palestina. 

Ještě malá poznámka proč klipy z Polska k článku o Izraeli. Důvod je prostý. Doufám že obě země, které pro mně osobně znamenají hodně, k sobě znovu našly cestu. V lidech problém není. A protože hudba je nejlepší náboženství a nejlepší politika, tak proto...

Mój dom murem podzielonyPodzielone murem schodyPo lewej stronie łazienkaPo prawej stronie kuchenkaMój dom murem podzielonyPodzielone murem schodyPo lewej stronie łazienkaPo prawej ...Moje ciało murem podzieloneDziesięć palców na lewą stronęDrugie dziesięć na prawą stronęGłowy równa część na każdą stronęMoje ciało murem podzieloneDziesięć palców na lewą stronęDrugie dziesięć na prawą stronęGłowy...Moja ulica murem podzielonaŚwieci neonami prawa stronaLewa strona cała wygaszonaZza zasłony obserwuję obie stronyMoja ulica murem podzielonaŚwieci neonami prawa stronaLewa strona cała wygaszonaZza zasłony obserwuję obie stronyMoja ulica murem podzielonaŚwieci neonami prawa stronaLewa strona cała wygaszonaZza zasłony obserwuję obie strony

Jolka, Jolka, pamiętasz lato ze snu,Gdy pisałaś: "tak mi źle,Urwij się choćby zaraz, coś ze mną zrób,Nie zostawiaj tu samej, o nie".Żebrząc wciąż o benzynę, gnałem przez noc,Silnik rzęził ostatkiem sił,Aby być znowu w Tobie, śmiać się i kląć,Wszystko było tak proste w te dni.Dziecko spało za ścianą, czujne jak ptak,Niechaj Bóg wyprostuje mu sny!Powiedziałaś, że nigdy, że nigdy aż taksłodkie były, jak krew Twoje łzyEmigrowałem z objęć Twych nad ranem,Dzień mnie wyganiał, nocą znów wracałem,Dane nam było, słońca zaćmienie,Następne będzie, może za sto lat.Plażą szły zakonnice, a słońce w dół,Wciąż spadało nie mogąc spaść,Mąż tam w świecie za funtem, odkładał funt,Na Toyotę przepiękną, aż strach.Mąż Twój wielbił porządek i pełne szkło,Narzeczoną miał kiedyś, jak sen,Z autobusem Arabów* zdradziła go,Nigdy nie był już sobą, o nieEmigrowałem z ramion Twych nad ranem,Dzień mnie wyganiał, nocą znów wracałem,Dane nam było, słońca zaćmienie,Następne będzie, może za sto lat.W wielkiej żyliśmy wannie i rzadko tak,Wypełzaliśmy na suchy ląd,Czarodziejka gorzałka tańczyła w nas,Meta była o dwa kroki stąd.Nie wiem ciągle dlaczego zaczęło się tak,Czemu zgasło też nie wie nikt,Są wciąż różne koło mnie, nie budzę się sam,Ale nic nie jest proste w te dni.