Co má Bůh společného s Islámem? Nic.

O Islámu a hrozící islamizaci Evropy, potažmo České republiky, už toho bylo napsáno mnoho. Argumenty, které byly předloženy těmi, co se tohoto nebezpečí obávají, jsou nezpochybnitelné. To logicky vyvolává agresivní protiútoky příznivcu tohoto hnutí, které samo sebe prezentuje jako náboženství. Prý náboženství míru.

Je zajímavé sledovat, jaké jsou protiargumenty zastánců Islámu, vůči obavám z jeho šíření a hlavně jeho hrozby pro vývoj civilizace. Protože se údajně jedná o náboženství, bylo by namístě očekávat, že příznivci budou argumentovat boží láskou, zázraky, které Allah lidstvu přinesl a podobně. Jenže nic z toho se neděje. Argumentace se zaměřuje převážně na vychvalování života v muslimských zemích, na představování muslimů, jako těch pravých a skutečných chlapů, ergo gentlemanů. Jemných, citlivých, kteří když už musí někomu setnout hlavu, nebo projet kudlu krkem, vždy uroní několik slzí.

Hlavní proud ovšem směřuje k Mohammedovi, který je údajně skutečným prorokem a hlavně mudrcem nad mudrce a má vždy pravdu. A né že né. Kde je ale Bůh? Na tuto otázku jednoznačnou odpověď nedostanete. Ale ani to není nutné. Stačí sledovat vývoj Islámu, tak jak šla historie. Brzy zjistíte, že tam, kde existovala silná kulturní tradice, kde se rozvíjelo umění, architektura a vzdělanost, tak tam po nástupu Islámu bylo vše zničeno. Je jen málo zemí, striktně islámských, které prošly vývojem a dosáhly jakési modernizace. A i v těchto nemnoha zemích, je vzdělání a vývoj dopřán jen vyvoleným.

Je li nám tedy Islám předkládán jako náboženská doktrína, pak se musíme nutně ptát, jestli ten Bůh chce, aby lidstvo žilo v nevědomosti, bídě a chudobě. Jakožto člověk věřící, nemohu na takovou otázku odpovědět kladně. Moje víra ovšem zde nehraje roli, což je důležité pro další část mého dnešního blogu.

Víra v Boha je velmi intimní záležitosti každého člověka a je naprosto lhostejné, jaké má ten který Bůh jméno. Je to vždy věc každého jednotlivce. V okamžiku, kdy se víra stane skupinovou záležitostí, promění se v jakýsi religiozní grupensex. Každý si užije, ale k tomu podstatnému se nedobere a nejlíp na tom vždy bude ten, kdo to všechno organizuje a hlavně kasíruje. Je jistě naprosto normální, že se věřící shromažďují aby sdíleli svou víru, či ke společným modlitbám. Nicméně tim to má skončit. Není moudré a ani přípustné, aby jakékoliv náboženské sdružení, nebo jakákoliv církev rozhodovala o politickém a společenském vývoji té či oné země. A už vůbec nemůže být řeč o tom, že by si církve kladly požadavky. A to je oč tu běží.

Hlavní představitelé Islámu, duchovní vousáči, mají přímo hysterický strach ze vzdělanosti. Proto jím vyhovuje chudoba v zemích Afriky a Asie, proto šíří strach široko daleko. Uvědomují si totiž, že poroste li vzdělanost a sníží li se chudoba, sníží se i jejích vliv a moc. Proto je pro tyto demagogy výhodné, a hlasitě po tom volají, aby rostla imigrace do zemí Evropy, Ameriky a Austrálie. Vědí totiž, že odejdou ti řekněme schopnější, ale doma jím zůstane ten základ, který dále budou moci ovládat a pomocí peněz, které budou svým rodinám posílat ti co odešli, moc těchto vládců bude růst. A navíc budou v nich mít trojské koně, které, až příjde čas, mohou využít k šíření teroru.

A znovu tedy přišla chvíle položit zásadní otázku. Kde je Bůh, nebo chcete li Allah?

Naneštěstí, většinové vnímání hrozby islamizace světa, je hodně povrchní. Vidíme nějaký ten teroristický útok, useknutou hlavu, ale to podstatné nám uniká a snad, troufám si říct, že je zastíráno. Totiž že jsme svědky promyšleného a intenzivního útoku na civilizaci, takovou, jakou svět znal posledních několik století. Tento útok rozhodně nezastavní demonstrace a naivní petice. Jakkoliv si nesmírně vážím pana Martina Konvičky a smekám před jeho odvahou jasně a nahlas říkat své názory, musím konstatovat, že činnost jeho skupiny nikdy nepovede k cíli. Pan Konvička a celá IVČRN se stala obětí neúspěšných politických gamblerů, kteří v zapojení do jejích aktivit, vidí jen svůj vlastní prospěch. Tomio Okamura vítá každou příležitost, kdy se může ukázat ve světle reflektorů, nebo alespoň na náměstích. Nejinak tomu je i s ostatními politickými figurkami, které se rády po boku Martina Konvičky ukazují. A to platí vlastně pro celou Evropu. 

Jaká je tedy cesta?

Je jen jedna a určitě nebude jednoduchá. Dokonce se v tuto chvíli jeví jako nerealizovatelná. Je třeba, aby země EU přijaly zákony v takovém znění a formě, které budou přímo vylučovat jakékoliv pronikání náboženských skupin a jejích zákonů do vedení jednotlivých států a EU jako celku. Náboženská práva a svobody, musí být striktně vyjmenovány tak, aby nemohlo dojít k různé interpretaci a stejně tomu tak musí být i v případě povinnosti všech registrovaných církví. To je první krok, po kterém bude muset následovat další, v podobě dohledu nad dodržováním těchto předpisů. Víme, co se v mešitách děje či dělo a co se tam může dít.

A hlavně, nesnažit se vytloukat klín klínem, či vyhánět čerta ďáblem. Představa, že islámu se zbavíme tím, že se semkneme kolem křesťanství je nebezpečným rizikem.

Moc rád bych si po dobu, co mi bude dopřáno obývat tuto planetu, užíval pohledu, jaký nabízím na fotce v perexu. Naopak se mi zvedá žaludek z videa, na které jsem narazil víceméně náhodou a ty kteří jsou za ně zodpovědní bych nejradějí nakopal, však víte kam. Tím samozřejmě nemyslím ty zpěváčky. To jsou jen další oběti zrůdné ideologie, která uráží Boha tím nejsprostějším způsobem.

Napsal jsem  v úvodu, že jsem člověk věřící. Hodně Čechů se hlásí k ateismu. Nevím sice co to je, ale věřím, že Bůh, ať je kdo je nebo co je, miluje všechny bez ohledu na to, jestli jej uznávají nebo se k němu modlí. Věřím, že pro Boha jsou daleko důležitější věci, pro posouzení kvality člověka, nežli to, kolikrát denně se k němu obrátil, nebo jestli se při vykonání telesné potřeby podíval na své genitálie, či se jích snad dotknul.