Tak abyste věděl, Bůh má nejraději nás, ateisty, protože Ho neotravujeme našimi problémy a nechceme po Něm, aby je za nás řešil.

Zamyslel jste se nad tím, jak se tam nahoře náš Bůh s Alláhem snášejí? Neperou se? Nebo se na nás dívají a mají z nás srandu?

S řadou myšlenek se dá souhlasit; některé jsou však polemické. Bagatelizujete iniciativu, jejíž součástí je aktivita doc. Konvičky. Současně navrhujete řešení, které spočívá v ustanovení takových zákonů (zjednoduším), které zabrání průniku jakéhokoli náboženství do chodu státu. Kdo ty zákony má ustanovit? Politici. Když nekonají a nebo konají nedostatečné, kdo je má pobídnou? Občané. Krajní formou je vynutit si mimořádné volby a politiky vyměnit. Další zákonnou formou je sdělit názor v petici nebo výstupem z demonstrací (demonstrování názoru a následných požadavků).

    Další věcí je islám a svoboda náboženství. Svobodné vyznávání jakékoli víry končí tam, kde její praktikování generuje požadavky na změnu zákonů, vyhlášek, ale i zvyklostí. Současně nemůže v rámci své víry propagovat a šířit myšlenky, které jsou proti základu lidství - listina základních práv a svobod. U islámu je obojí; u nás v pseudomešitách se propagují myšlenky v rozporu s platnými zákony a praktikování víry vidíme v západních zemích, kde právě už nastává fáze změny zvyklostí, vyhlášek a zákonů. Současně je zvýšená i obecná kriminalita.

     Zakázat islám? Nebo výklad Koránu specifikovat na obecně platnou část a na dobové zásady bez nadčasové platnosti. A dle mého, toto je ten největší úkol, bez jehož vyřešení se nepohneme dále; zákonné restrikce věc řeší jen částečně, ale v první fázi jsou potřebné.