Čau lidi - dnes to bude několik vět o penisu

Dámy jistě prominou toto lechtivé téma, ale je možné a já doufám, že se trošičku poučí a možná se o této, pro lidstvo veledůležité části mužského těla něco dozvědí ( nebo dovědí?, znalci pravidel jazyka českého mě jistě opraví)

Tedy, toto žhavé téma mě napadlo dnes, když jsem brouzdal internetem na na jednom inteligentním serveru našel tento článek. Proč prý si muži tak často sahají do rozkroku.

Na toto téma jsem už přečetl spoustu názorů. Jeden objevnější než druhý a je s podivem, jak málo z nich napsalo prostou, krátkou a přesnou pravdu. A neudělal to ani článek, který mi byl inspirací. Obávám se, že čtenáře, tedy muže bude tento můj blog nejspíše nudit, protože my všichni víme proč nám ta ruka tak neustále míří do kalhot a to i ve chvílích, kdy je to nejméně vhodné. My to víme, ale naše milované polovičky občas tápou a podezřívají nás z exhibicionismu, či jiného druhu čuňčení. Přitom na našem konání není nic nemravného. 

Takže milé dámy, vzpomeňte na naše zachránce, na hygieniky a na moudrého pana premiéra, kterak v úvodu virové epidemie nabádali občanstvo aby si nesahali na obličej. Vzpomínáte si, co se vám blesklo hlavou v prvním okamžiku, když jste tuto radu slyšeli? Vzpomenete si ještě na první reakci? Ano, jistě to bylo otravné svědění nosu, pod očima, na tvářích a vaše ruka automaticky zamířila k místu, které o sobě dávalo tak silně vědět. No a v podobné situaci se ocitáme my muži prakticky denně, každou hodinu. Ne že nás svědí tváře, to jistě také, ale hlavně, v důsledku neustálého věznění toho našeho nástroje v různých druzích prádla a oděvů, dochází k přirozené reakci a následnému pocení, svědění a často také - no tak, nejsme děti nebudeme se stydět za fakta, k nepříjemnému přilepování ke stehnům. Tak jako my nepochopíme nikdy vaše ženská utrpení, tak ani vy nemůžete, z důvodu nedostatku možnosti porovnávat,  pochopit utrpení, když ve společnosti, na ulici, v autě nebo autobuse či vlaku nebo jinde na veřejnosti najednou muž cítí že tam dole není něco jak by mělo být a že je cosi uloženo v jiné pozici nežli je ta pohodlná, že něco drhne, že se něco lepí a podobně. Je naprosto nemyslitelné, aby muž takovouto situaci ustál či useděl bez toho, aby se problem pokusil řešit. Nabízí se cesta na toaletu. Jenže hledejte toaletu uprostřed davu na demonstraci milionu chvilek pro demokracii. Nebo během projevu pana premiéra někde na do posledního místečka zaplněném náměstí. Tak to prostě nefunguje, nehledě na to, že se jedná o zlomky vteřin, ve kterých muž naprosto ztrácí kontrolu nad sebou samým. Prostě musíte...musíte, rychle. hned jej uvolnit, odlepit osvobodit. Ať mi všichni mravokárci vlezou na záda, já tam prostě tu ruku vrazím a ...aaaach, to je slast a na tváři se objeví úlevný úsměv - v kontrastu s pohoršenými výrazy vašeho okolí.

Tedy, milé dámy, nevěřte nikomu, kdo vás bude krmit nesmysly, že to děláme z důvodu obrany, nebo uklidnění pocuchaných nervů či snad že tak dáváme najevo svou dominanci. Taková pitomost. Prdlajz dominance. Když to svědí, prostě se musíme poškrábat. Vždyť je to prosté jako Kolumbovo vejce. Zkrátka, vejce jako vejce.

Takže milé dámy, až zase váš partner nebo spolupracovník zasune svou ruku do kalhot ( do těch svých, samozřejmě), odvraťte zrak na moment. Buďte tolerantní a chápejte naší tíživou situaci v dané chvíli.