Ženy, v rámci rovnoprávnosti a rovnovážného rozložení mužsko-ženských sil ve světě, chtějí dosáhnout ve svých profesních životech stejných met jako muži. Stále to ale není dost dobře možné. A hlavní překážkou v dosažení stejných úspěchů je to, jak jsou ženy vnímány. Kupodivu i samy sebou.
"Možná jsme stejni doboí, ale ona je jen žena…"By Egon Iaros
Pokud chce žena uspět ve své profesi (a pokud ta profese není třeba zrovna modeling), musí si vytvořit určité image, které bude tvořit po dobu její kariéry jakýsi krunýř. Takové brnění nemusí být vždy jen „železná lady“, ale třeba i „výřečná obchodnice“, „chladná profesionálka“, „sexy managerka“ nebo „kamarádská kolegyně“. Jde jen o to, jakým způsobem chce která žena čeho dosáhnout. Myslím, že i muži mívají podobnou masku, ale většinou z jiného důvodu – žena totiž jen se svou přirozeností uspěje těžko.
Mnoho žen také ze své vlastní vůle volí metodu „kariéra přes postel“. Bohužel to jsou právě tyto ženy, které i přes skvělé úspěchy nebudou nikdy brány vážně a to i přes to, že v podstatě obětovaly nejvíc. Jsou ale i takové, které se vypracovaly normálním způsobem, ale díky jejich atraktivitě a kráse je společnost automaticky řadí do kolonky „přespostelovky“ a jako s takovými s nimi jedná. Kolegové flirtují, zadanou práci odfláknou a přijdou si za nadřízenou zaflirtovat… A já se ptám – proč? Co v ženách tak závidí hezčím z nich úspěch a musí je pomlouvat? Co v mužích se cítí ohroženo a shazuje atraktivní kolegyni hloupým laškováním?
Žena nemá stejné možnosti jako muž a mohou si všichni říkat co chtějí. Prostě nemá. V našich zeměpisných šířkách to tak jednoduše není a myslím, že se to v příštích deseti letech ani nijak výrazně nezmění. Má ovšem mnoho možností, jak se chovat v obchodních a profesních vztazích. Může být kámoškou z kanceláře, která je stejně kvalitní jako její mužský protějšek, se kterým chodí na pivo. Takovou strategii volí velké množství žen, jenže si neuvědomují, že právě tímto chováním shodí svou masku a pro ostatní muže budou jen ženou stejně dobrou, jako jsou oni. A jak dát takové ženě na vědomí, kdo je tady pánem? Jasně, sex. Profesní souboj je prohraný a výpověď položená na šéfově stole.
Varianta druhá – „chladná šéfka“ je ohrožena sexuálně podmíněnou fluktuací daleko méně, ale ani to není řešením. Když nastavíte muže, jak s vámi mohou jednat, máte většinou po stránce harašmentu klid, podřízení jsou poslušní.. Ale vy jste zavřená v kanceláři a nemáte žádného parťáka na oběd. Pokud vás neubije samota v mramorem vykládané místnosti s nejlepším počítačem na patře, jste dobrá. Namítáte, že i mužští šéfové oddělení jsou na tom stejně? Že i oni si musí držet odstup? Zaprvé to nemají tak pracné (protože i ten největší jouda má automaticky autoritu jen proto, že je muž) a zadruhé se ještě mohou bavit mezi sebou. Pokud se žena nějakým způsobem infiltruje například do obědové skupinky pozic podobných, jako je ta její, opět tu hrozí riziko „kolegyně-kamarádka“.
Naštěstí už je ve vyšších pozicích žen více a může tedy chodit nimi. Jenže – každá, která něčeho dosáhla se většinou tak úzkostlivě bojí pomluv a „mužských hrozeb“, že si bude své teritorium hlídat a je tu jistý potenciál, že chce stoupat výš (a k tomu se jí žádná jiná žena nehodí).
Takže je to takový osamělý běh zarostlou džunglí, kde si musíte klestit cestu mačetou a doufat, že cesta nezaroste, než uděláte další krok. A sex s kolegy, nadřízenými i podřízenými je pro rostliny v pralese tím nejlepším hnojivem. Pokud jste žena.
