Sokyně - má nejlepší přítelkyně

Hrozba „Ex“ nehrozí snad jen v případě, že je oboum zúčastněným kolem patnácti. Ve všech ostatních případech jednoduše musíme počítat s tím, že dříve nebo později narazíme na fotky, CDčka, zmínky či jiné pozůstatky předchozích vztahů. Doba, kdy si každý bral svého prvního partnera, dávno minula a je tedy vhodné s touto záležitostí počítat a smířit se s ní. Nebo s ním. Zkrátka s Ex.  

"Divne pri sexu vzdycha..." - "Ja vim!" - "Ja vim..."

Když se náhodou ocitnu v pomyslném souboji Současná a Ex, snažím se chovat klidně, ať už jsem na kterékoliv straně bariéry. Tato konfrontace není příjemná pro žádnou stranu (a úplně nejméně pro stranu prostřední, tedy pro člověka, jehož partneři se přávě konfrontují) a je nutné k ní proto přistupovat s obrovskou dávkou empatie. Ať už v trojúhelníku hrajete kteroukoliv roli. Jste-li Ex, můžete si být jistí, že Současní o vás vědí téměř všechno (a vadíte jim). Jste-li Současní, počítejte s tím, že Ex znají vašeho partnera úplně stejně a možná i víc než vy a možná právě proto s ním už dávno nejsou (a přesto jim vadíte). A pokud máte nevděčnou centrální úlohu Partnera, můžete buď hystericky zdrhnout nebo zachovat chladnou hlavu a naslouchat rozhovoru „svých“ osob. Je jedno, co uděláte. Zdrbnou vás stejně (i když třeba jen nonverbálním způsobem). A vadit vám to bude tak nebo tak.

Speciálním typem „soků“ a „sokyň“ jsou současní partneři milenců, platonických lásek a Osudových. Konverzace s nimi je (když už na ni dojde) velice riziková a extrémně nepříjemná. Pro vás, pro milence a milenky. Jen jejich partneři jsou v pohodě – pokud tedy nic netuší. Jenže často si v takový moment říkám – pokud někdo, koho miluji, je ochotný zůstávat ve vztahu s tímto člověkem, něco na něm musí být zajímavého. Pokud můj Osudový má svou oficiální přítelkyni rád, nejspíš nebude tak špatná. Možná bychom mohly být dobré kamarádky. A možná toho s ní mám společného víc, než s naším Osudovým.

Právě je trend neposuzovat lidi na první dojem. Všichni se o to více nebo méně úspěšně snažíme. Bavíme se s „obrandovaným frikulínem“ o filozofii a s „dredařkou“ probíráme módu. Na jednu stranu. Jenže na stranu druhou odsoudíme Ex, Současné a Sokyně bez odvolání. Takové rozhodnutí si nezaslouží jakékoliv váhání. Prostě nám ho berou, brali a tak dále. Navíc – ony by nás odsoudily stejně tak, takže proč to řešit?

Nedávno jsem se setkala s jednou ženou. Milá štíhlá brunetka na podpatkách. Před pár lety jsem ji nenáviděla. Ona mě taky. Jenže dnes už jsme Ex obě. Na začátku večera jsme kolem sebe chodily jak dvě lvice a stěží jsme se pozdravily. Nad ránem jsme už byly v baru jen my dvě. Opilé, veselé a šťastné. Jak jsme se mohly kdy nesnášet? A proboha proč?