Schůzka se standardním úchylem

Člověk, který kromě reality žije i svůj e-život , tedy ten, který se pohybuje aktivně na internetu, se čas od času s nějakou podobnou virtuální existence střetne. A nemusí jít jen o seznamky – stačí, když se vám někdo zalíbí na diskusním fóru a chcete poznat autora těch zajímavých názorů i v „reálu“. Často se pak v podezřelé kavárně klepete, že přijde nějaký úchyl. Co když se ale na internetu cíleně s nějakým úchylem seznámíte právě z toho důvodu, že je to „úchyl“?

"uaaa.... uuuuchyyyl..."

Před časem jsem měnila práci a poslední týden jsem se tak nehorázně nudila, že jsem nostalgicky zabrousila na chat, který mi pomohl vytvořit můj e-život, když jsem na internetu kdysi začínala. Sem tam jsem si s někým popovídala, ale brzy jsem pochopila, že se takřka nic nezměnilo – každý rozhovor byl jen typu: „Ahoj. Co děláš? Kolik ti je? Sejdem se? Kdy? Kde?“ Až náhle – napsal mi úchyl.  

Normálně bych někoho podobného úplně ignorovala, ale tenhle měl milou úchylku, kterou jsem byla schopná pochopit a vůbec vystupoval tak nějak mile. No, trvalo téměř rok občasných ICQ rozhovorů a mailů, než jsem se s úchylem skutečně sešla. Čekal na mě celkem normální „jouda“ – úředník s pupkem okolo pětatřicítky. Nic zvláštního. Vypadal jako normální osoba, nevýrazná, takový univerzální soused. Asi hodinku se rozhovor motal kolem normálních témat až nakonec přišla řeč na úchylku a případnou realizaci. Byla jsem zvědavá a měla chuť experimentovat, tak jsem jednoduše řekla: „OK!“

Nemyslete si ale bůhví co – je to jedna z těch méně nebezpečných úchylek, u kterých zůstanou oba oblečení. To ovšem nevylučuje extrémně sexuální podtext a vzrušení (samozřejmě úchylkovo, já se jen bavila…). Každopádně po necelých pěti hodinách od seznámení jsem odcházela bohatší o nový a patřičně pikantní zážitek. A co mě překvapilo – věc, které jsem se v podstatě rok bála a vyhýbala, se mi najednou zdála poněkud moc normání. Co na tom? Tak má rád takové věci? No a?

A najednou mi to došlo – člověk se bojí setkat s někým neznámým, vybírá frekventovaná místa a úzkostlivě si drží kabelku a ten druhý dělá to samý. Každé setkání provází strach na obou stranách: „Je to úchyl? Neudělá mi něco?“ A přitom často ten největší „úchyl“ je člověk sám – požírač úchylek cizích individuí, chronický seznamovač, líbač na prvním rande, „unudím tě k smrti“ společník, vysávač kontaktů, sběratel sexuálních zážitků, dostávač lidí do rozpaků… 

Nebojte se seznamovat přes internet. Je to sranda. A nebojte, že se seznámíte s úchylem – každý má nějakou úchylku a co vám připadá normální, toho se na vás může někdo jiný bát.

Tak co, myslíte že máte nějakou „úchylku“? Těžkou? Lehkou? Se sexuálním podtextem? A co já? Co myslíte, že je má e-úchylka?