Proč jsem spala s celebritou

Nedávno jsem v blogu Evy Pallotto narazila na „návod - jak psát blog“. Jako čtenářsky přitažlivé doporučovala ve zmíněném článku téma "sexu s Angelinou Jolie". S tou jsem nic neměla (i když jsem ji živou (!!!) viděla při jejím loňském natáčení v Praze). Ale přeci jen se znám sem tam s nějakou „celebritou“ – a s jistou dokonce (jak se tak říká) „intimně“.

James Quinton

Seznámila jsem se s ním na akci, kde vystupoval. Byl natolik nafoukaný, že považoval snad za samozřejmé, že se nechám sbalit, když ON je přeci SLAVNÝ. Ve skutečnosti to tak úplně pravda nebyla – přišel za mnou jako by přišel každý normální kluk za holkou, co na něj nepokrytě zírá a vysílá jeho směrem „svůdné“ pohledy. No, zkraťme to – párkrát jsme někam zašli, viděli nějaký ten film v kině, potkali partu fanoušků a za pár dní jsem ležela v jeho skromném bytečku na gauči a jeho ruce mi rozepínaly poklopec. Nebudu popisovat jaké to bylo (i když to bylo úžasné!!!), spíš by mě zajímalo, co je tak „sexy“ na tom „mít celebritu“. 

Tenhle „slavný“ možná nepatřil do první ani druhé ligy, každopádně sem tam ho na ulici někdo poznal. Takovým typům přisuzujeme lecjaké vlastnosti a dokážeme si je představit u kdečeho, ale realita bývá trochu někde jinde. Tenhle zpěvák, kterého jsem do té doby znala pouze s úsměvem a mírně pozvednutým obočím postávat na pódiu, byl úplně normální člověk. Doma měl neumyté nádobí, v koupelně mu visely vyprané trenýrky, zubní kartáček měl roztřepené štětinky a jeho tělo by zasloužilo posilovnu a mohutnou depilaci. Jasně – všechno z toho se dalo očekávat. Ale když to všechno před sebou vidíte, dojde vám, že na tomto člověku není vůbec nic neobyčejného a že kdyby společnost považovala povolání trafikanta za zajímavé, mohl by ho ten „jouda“ z ulice klidně nahradit. Dokonce bych tipla, že ani jejich příjmy se nebudou tak moc lišit.  

Vlastně jediné, co na něm bylo skutečně „sexy“ byla jeho sláva. Ta samozřejmě ve spojení s dalšími vlastnostmi z něj může vytvořit toho pana Osudového, ale pokud tyto vlastnosti chybí, je dotyčný jen nudný ňouma. Nudný slavný ňouma, kterého si lidé na ulici sem tam vyfotí. Co s ním? Tato přitažlivost je založená na stejném principu, jak když je někdo atraktivní „vinnou“ peněz (moci, postavení…) – někomu to přidá, ale ten kdo „to“ nemá tak „to“ mít nebude ani s miliony na účtu (v úřadu starosty…). 

Na druhou stranu – neodsuzujme ty, kteří na druhém hledají právě tu moc nebo peníze. „To“ o kterém mluvím je oním feromonem pro mě, jiní potřebují zkrátka něco jiného. Jedni blond vlasy a velká prsa, jiní intelekt a zájem o výtvarné umění a třetí peníze a vysoké postavení. Není na tom nic, čím bychom měli opovrhovat. To že vám připadá zbytečné, že někteří vyhledávají partnera podle vzhledu je váš názor. Oni si říkají – „Co s ošklivým chytrolínem? Na toho se koukat nechci“ stejně jako vy – „Co s hloupou kráskou? Až zestárnem, bude k ničemu“.

Ale protože lidé jsou vesměs dost pokrytečtí a to co říkají nebývá tak úplně pravda, skutečný zájem o druhou osobu sestává ze tří různých ingrediencí. Zaprvé vyhovující vzhled, zadruhé intelekt a shodné zájmy a zatřetí „něco navíc“. Čím více procent maxima člověk má, tím by měl teoreticky být žádanější. Slovo teoreticky je zde velmi důležité, protože, jak je známo, vkus je individuální. Řekněme individuální vada. Ale teoreticky čím více procent všeho máte, tím větší máte možnost výběru.   

„Tak co ten tvůj?“  

„Dobrý. Sice dostal padáka, ale jak má teď víc času, chodíme pořád do divadla.“  

„A to ti nevadí? Že nemá práci?“  

„Ne. Mělo by?“  

„Já bych se zbláznila – kdyby Karel neměl práci, nevím co bych dělala.“  

„Možná bys nechodila do divadla sama“

„Nojo, ale zas bych chodila v hnusných šatech z konfekce. To budu radši chodit sama v Dioru!“