Jak (ne)ulovit pořádného partnera?

Muže na jednu noc, postelové kamarády a podobné skorovztahy seženete v podstatě kdekoliv. Stačí pár drinků, make-up a svůdný úsměv. Kde ale ulovit skutečného partnera? Jak ho vlastně ulovit, udržet a hlavně – jak vybrat toho správného? To všechno pokud možno bez větší námahy a rychle? 

"Kdybys tak vedel, kolik joudu mam kvuli tobe v seznamu..."

Většinu času si užívám svobodu, ale přesto bych ráda čas od času měla někoho doma. Někoho, kdo mě bude jakž takž chápat, mít alespoň vzdáleně podobné zájmy jako já a ke komu se mohu přitulit. Partner není, posteloví přátelé jsou v tomto směru většinou nepoužitelní a začít se tulit ke kamarádovi? Neexistuje! Takže jsem nakonec nucena se pustit do hledání partnera – činnosti zdlouhavé, složité a v mnoha případech nudné nebo vyčerpávající. 

Nejdřív se každý poohlédne po svém okolí – není tu někde nějaký vhodný singl typ? Následuje rozhození sítě mezi přáteli a známými, smršť rande naslepo, intenzivní chození na narozeninové party a diskotéky s ideou, že právě tam paří náš vyvolený. Když je naše energie nadobro vyčerpaná a partner v nedohlednu, konečně nám dojde, že tudy opravdu cesta nevede. Následuje několikaměsíční gestikulování po kavárnách v doprovodu podobně postižených kamarádek, doplněné o obvyklou frázi: „Já bych chtěla chlapa!“ Jsme v depresi, permanentka do posilovny leží v šuplíku, čokoládová zmrzlina mizí v žaludku a přibývající kila nás odsunují dál a dál od našeho potencionálního „vážného vztahu“.

Lov je neúspěšný a následuje potupné vystavení inzerátu v internetové seznamce (případně návrat ke svému zapomenutému seznamovému profilu). Nesmělé maily, vulgární maily, fotky – když se probereme kupou různých vzkazů a podaří se nám v ní najít něco vhodného, následuje obvyklá „randenaslepovitá“ smršť. Romantické filmy a „zaručeně pravdivé“ příběhy známých našich známých nám velmi zkreslily realitu. Na schůzku většinou přijde připlešlý jouda s břichem, co jezdí v tiráku, nebo vymydlený hloupý metrosexuál.

Fotografie normálního chlápka na dovolené, hezký úsměv, nekonfliktní oblečení. Zaškrtnuté kolonky „nekuřák“ a „piju občas“. Výška udaná 188, věk 35 a vzdělání VŠ. Čtyři jednoduché věty, rádoby vtipné. Co ale máte z podobných údajů zjistit? K čemu vám vlastně jsou? Poznáte podle nich muže svého života? Když se zamyslím nad svým životem, žádného ze „svých mužů“ bych si na základě kódů ze seznamky zaručeně nevybrala.

„Hledání pokladu“ zabírá stále víc času a začíná nudit. Skládám tedy všechny zbraně a pomalu se smiřuji s faktem, že v dohledné době budu dál singl. Vlastně mi to ale ani nevadí, protože tím intenzivním hledáním jsem narazila na spoustu mužů, kteří mi vyplní čas poměrně zábavným způsobem… Dokud nepřijde „On“, budu mít alespoň dostatek sexu, budu se mít s kým bavit o víkendu a s kým jít do kina.

Takže lovu zdar! Není to marné, ani když ulovíte místo štiky starou botu…