Přátelé a lidé, mezi kterými se člověk pohybuje, rozhodně nebývají ze stejného těsta ani sociálních či názorových skupin. Vlastně to bývá parta dost různorodých existencí, kde každý každému rozhodně nikdy nemůže sednout. Většinou se s nimi setkáváme odděleně, ale přijdou okamžiky, kdy je zkrátka nutné nahnat je všechny do jedné hospody. Nekompromisně. Nebo vlastně s kompromisy obřích rozměrů.
Paso Traspaso
Zvlášť složité bývá řešení svateb a narozenin. Nutně tam chcete mít rodiče, kamarádku ze základky, kolegy, homosexuálního parťáka na pařby, bývalého přítele se kterým chodíte na obědy, vaši dívčí partu, učitelé jógy... Pokud máte nějakého přítele, manžela, nebo jde přímo o vaši svatbu, můžete rovnou vyškrtat všechny muže, vyjma těch, kteří přijdou jako doprovod nějaké dámy. Pokud nějaká dáma pravděpodobně přivede někoho, kým by se partner mohl cítit ohrožený (například expřítel, se kterým jsme ji dali dohromady), preventivně ji vyškrtneme také.
Stále nám ovšem zbývá slušná hromada lidí a dalších úkolů. To ani nemluvím o možnosti, že žádného přítele nemáte a plán pozvat všechny bývalé vám nikdo nevymluvil. Slídíme po paměti a snažíme se rozplést sociální pavučinu: „Snese tahle tuhle, nebo je to ještě nepřešlo?“, „Pamatuje si tenhle, že spal s touhle?“ a „Vrátil tenhle tomuhle už všechny peníze?“ Většinou marně. Seznam jen zlehka proškrtáme a věnujeme se dalším úkolů z nichž nejdůležitější je – místo.
Pokud je někdo společenštější typ a mezi pozvanými zůstal punker s čírem i místní úspěšný podnikatel či radní, měl by mít dotyčný soudnost a alespoň jednoho z nich vyškrtnout. Stejně je dobré pro jistotu vyškrtnou všechny rváče (nepomůže jim ani skutečnost, že před čtvrtým panákem bývají zábavní). Také je nutné provést jistou redukci podle typu podniku, který preferujeme my – jde přeci konec konců o NAŠI akci, a pokud jsme dáma v lodičkách, těžko budeme chtít slavit kulatiny ve „feťáckém doupěti“.
Takže jsme společnost osekali na pahýl těch našich nejbližších a vyrazili jsme do průměrné hospody s (důležité!!!) průměrnými cenami. Bohužel i ti nejbližší, které jsme tak poctivě a dlouho vybírali jsou tak nějak průměrní. Proběhla standardní oslava, kterou si všichni užili tak jak plánovali. Ale ani o kousek lépe. Odpotácíme se domů a říkáme si: „Už nikdy! Byl to vopruz!“
Málokdo dokáže uspořádat oslavu pro všechny a i tomu, kdo to umí, se to ne vždy povede. Proto je lepší zrušit kompromisy a dělat si co chcete VY! Mám chuť jít na své narozeniny do koktejlového baru na pláži a mít u toho na sobě černé minišaty s flitry? Tak to udělám a budu na fotkách vypadat skvěle (protože spokojeně)! Navíc bude zábavné pozorovat, jak se škrobeňák se zapnutým límečkem snaží o něčem vehementně přesvědčit vyhuleného dredaře (přičemž ten se bude smát obočí škrobeňáka). Ve světě prý teď nejsou žádné hranice, tak to respektujme – udělejme křest knihy uprostřed technoparty (v tom už mě někdo stačil předběhnout), svatbu v rockovém klubu (i to jsem viděla) nebo turnaj hráčů počítačových her v nóbl kavárně.
Takže až uvidíte v průběhu léta slečnu, co na jehlách a v plesových šatech pobíhá kolem grilu uprostřed Letné, klidně ji oslovte. A přiznejte, že čtete její blog…
