no máte zvláštní uvažování

taky by mne nenapdalo na oslavu třídit účastníky z jakéhokoli hlediska, protože buď jde o oslavu a tedy zábavu a i kouzla nechtěného (třeba si nakonec pankáč se škrobeňákem zaskočili zaskotačit do křoví hihi), nebo o snobské předvedení rádoby úrovně a dokonalosti za oslavou schované a pak bych rozuměla i selekci, byť nechápu z čeho, protože lidi obdobného typu snad ani přátele nemají.

no

nevím...všichni přátelé musí mít zákonitě něco společného  ne třeba úplně životní styl, ale přece je spojujete vy - tzn. minimálně stejný intelekt a já nevím dobré srdce?:-) já s tímto absolutně problém nemám (možná trochu problém s těmi bývalými partnery apod.) ale klidně hodím vedle sebe právníka  a anarchistu a to by jste se nakonec divila, ti dva se zapovídaj a s nikým jiným se třeba celý večer nebaví - jsou to všechno předsudky. 

Re: no

Mě sice společnou mají, ale i já jsem žena mnoha tváří a skutečně si myslím, že profesionální fotografka si s řadovou kadeřnicí asi moc nepokecá… Navíc – člověk se s věkem mění, ale skuteční přátelé zůstávají – a že jsem v sedmnácti poslouchala techno a moji tehdejší kamarádi ho poslouchají dodnes, i když já už ho nesnáším? Přeci to neznamená, že se jich vzdám…

A proto to bývá krásné

a škaredé, veselé a smutné zároveň. Kolik pozvaných by se pobavilo, když by třeba pankáč poblinkal radního, či malý striptýz (třeba po marijánkovém koláčku ) nejcudnějšího z cudných, či žárlivá scéna, či hostitelka pobíhající na Letné okolo grilu na jehlách a v plesových šatech .

Na takové situace se v budoucnu vesele a většinou už dobrém vzpomíná a nezapomíná.

hm, to je docela slušná ukázka

dementního myšlení. pokud se chystám něco slavit, tak pozvu všechny kámoše a kámošky, většinou se mezi sebou neznaj a pak je daleko lepší atmosféra. a že si někdo nepadne do noty? stane se.