Citový business, emocionální budget a smluvní sex

Hitem posledních let je předmanželská smlouva. Bohužel – dalším hitem je nevdávat se. Do postele a do vztahu ale lezeme pořád s někým. A žádnou smlouvu předem nepodepisujeme...

"Zehleni kosil kazdy den?! Tss! Jedine vymenou za Ferrari, hochu!!!"
V businessu se smlouvou zaštiťuje každý nákup smetany do kávy a každá cigareta o polední pauze. A to je business přitom jen taková sranda, která slouží k získání více bodů v reprodukční soutěži. Pokud jde o běžné mezilidské vztahy, nikdy jsem žádnou nezahlédla. Přitom – co jiného je vztah, než komplexní citové „solution“? Proč nepovažovat svého milence za generálního dodavatele fyzických služeb a tělesných tekutin? A v obchodě byste si snad troufli pustit se do podobných projektů bez smlouvy?
Ať už si někoho přivedete domů na jednonoční brigádu nebo na dobu neurčitou, vystavujete sebe i jeho nejrůznějším rizikům. Počínaje neadekvátními emocionálními investicemi, přes špatně a pozdě (případně příliš rychle a odfláknutě) odevzdanou práci, až po nesplněná očekávání. Kdyby se ve všech podobných případech předem sepisovala detailní smlouva, mohlo by se předejít pozdějšímu zklamání a slzám. Každý zúčastněný by měl přehled o (všech) ostatních zúčastněných, o základní koncepci (vztahového) projektu, o možnostech realizace, o předpokládaném (citovém) budgetu a v neposlední řadě také o tom, zda je smlouva uzavřena na dobu určitou či neurčitou. Samozřejmostí by bylo zakotvení případných sankcí za porušení dohody či bonusů v případě úspěchu projektu.
Když s někým uzavíráme obchod, měníme něco za něco jiného – ať už jde o zboží nebo o služby. A jsou snad vztahy o něčem jiném? Neměníme v nich například své tělo (a milou povahu, samozřejmě...) za luxusní střechu nad hlavou (a jinou milou povahu, samozřejmě...)? Nepřipravujeme každý den svačinku pro svého oblíbeného muže, jen abychom za odměnu slyšeli, jak jsme úžasné? Nejsme snad naštvané, když naše snaha není náležitě oceněna? Nemáme v tu chvíli chuť se vším praštit a poptat kalkulaci na sladká slůvka někde jinde?
Většina z nás tráví v práci více než 8 hodin denně. Jsme zvyklí tvrdě si vyjednávat nejlepší podmínky, ale ve vztazích umíme jen ustupovat. Běžně používáme slova jako „brainstorming“ a „know-how“, ale říct „miluju tě“ nám dělá problémy. Máme propracovanou marketingovou strategii, jak přilákat cílovou skupinu k našemu produktu, ale nalákat správného životního partnera na produkt naší osobnosti nám činí potíže...
Jak je možné, že umíme efektivně zacházet se statisíci a miliony, ale efektivita použití našich citů výrazně pokulhává? Dokázali jsme vytvořit neuvěřitelné množství manuálů a stanov a co se emocionální roviny týče, nejlepší, na co jsme přišli, je: „V nemoci a ve zdraví...“ Smutné. Pokud si chceme půjčit pár drobných, musíme potvrdit svou schopnost splácení, ale když si půjčujeme něčí srdce, nikdo se neptá, jestli s ním umíme šetrně zacházet...
Ode dneška budu chtít, aby každý chlapík, co projeví zájem vzít mě na rande, podepsal smlouvu. Alespoň smlouvu o smlouvě budoucí. Nechci se dostat do situace, kdy narazím na dodavatele, který už dal svou exkluzivitu jinému klientovi. Případně na takového, který má velice nespokojené portfolio referencí, množství nedotažených a ztrátový vztahových projektů a vůbec nepůsobí moc důvěryhodně.
Takže, pánové, detaily doladíme na osobní schůzce. Prozatím si připravte tužky...