Co všechno stojí za bojem, který nás provází po mnoho časů? Peníze? Moc? Touha po nadvládě? Vnitřně cítím, že je to "pouze" myšlenka, která se objeví. Šeptajíc hlasem přítele. Necháváme se tak strhávat k bojům. Mnohdy uvnitř sebe samých, odsuzujíc lidi kol sebe i rodinu, která nás miluje. Znelíbíme si ve své hlavě i lidi, kteří mají jen odlišný názor. S pocitem moci, se nad nimi stáváme vítězi. A přesto - ve své zbabělosti, strachu, křiku a obviňování celého světa, jsme právě byli poraženi.
Možná je někdo, kdo Tvé srdce svírá,
na koho zle myslíš, u koho mizí víra.
Možná je někdo, nad kým převahu chceš mít,
válčíš s ním uvnitř sebe a vítězem chceš být.
Možná mysl Tvá, na něj naráží, boje vymýšlí,
příběhy, co nikdy nestaly se, v barvách domýšlí.
Možná, že důvody k válkám nekonečné se zdají,
vyhraješ jednu bitvu, ale navždy - ztratíš se v boji,
jako poustevník, co věčně válčil, zažil mnoho ztrát,
můžeš uklidnit svou mysl, začít mít sám sebe rád.
Nebo se stále srovnávat, krutý k druhým být,
mít radost, když lidem kol můžeš ublížit.
Však jediný s kým válčím, se stále jevíš TY.
Proč druhý Tě tak dráždí? Proč zrady vymýšlí?
Boj mnoho sil tě stojí. Co tím dosáhneš?
Co, když pravici svoji, k míru natáhneš?
Sklopíš všechny zbraně, klid do vztahů dáš,
tak vítězem se staneš, když zla boje se vzdáš.
