Vzkaz nejen psychopatům

Všimli jste si, že zamilovaní a milující jsou vždycky nějak krásnější?  ?Já vím, aby to zase nebylo “moc dlouhý”!  Vím, že Vy už tušíte, že to, o co opravdu jde, je selekce lidstva. Život nebo zmar. Že každý si může vybrat svobodně. 

Přátelé, lidi (i nelidi - tedy psychopati), dnes ráno, 7.12.2021 mě uprostřed zmrzlé jen zdánlivě mrtvé a jen zdánlivě černobílé přírody probudil shora silný proud světla, až mi vytryskly slzy. Sladké štěstí. Světlo přímo do solaru. Jelo do mého těla, v teloučké suché posteli, úplně na kopci, že kolem dokola vlastně není nic, jen mrazivý vzduch, bílý sníh a sem tam černé části dřevin. Žádný pravý úhel, chápete.?

Neboj, v každodenním životě jistě nežiju nic o mnoho jiného, než každý z vás, posledních asi dvacet let se mi často zdá, že mě život jen odměňuje za poctivou dřinu, kterou mám za sebou. Jenže rovnováha je ve Vesmíru všude, takže ani já, ani teď, nejsem jen odměňována světlem, ale současně “shora” laskavě nabádána k nutné odvaze jít dál. ?

Že už vím, že psychopat (nikoliv sociopat) je bytost v lidském těle neschopná citu lidské sounáležitosti a soucitu s druhými. Umí jednat elegantně a vysoce inteligentně, a dokonce některé emoce je schopná jakoby lidsky prožívat, nebo i jen nelidsky napodobovat, aby lidi oklamala, sobě podřídila a ovládla, a svou nelidskou tvrdostí rostla dál na úkor druhých.... Jen soucit nezná. ?

Říkejte si jim třeba narcisti, mně to věčné “odborné” pojmenovávání všeho, pak následný chaos v terminologii, a pak zase “odborné” pojmenovávání toho chaosu (třeba prokrastinace) a v neposlední řadě “odborné” návody univerzálně správných metod a postupů zaručeně správné pro každého, prostě připadají k úsměvu.
Totiž dovolávám se rovnovážné spravedlnosti v advokacii celých třicet roků. No nic.?

Prostě posledních pár desetiletí si dovoluju žít sílu svého citu, když mi moje duše dává zevnitř jasné pokyny. To fluidum zevnitř mi nikdo nevezme, když ho sama zbaběle a rezignovaně v podřízenosti jim neodevzdám, viďte, protože duše, nesmrtelná, patří tam nahoru. ?

Ona mi totiž říká, že všichni jsme tady na Zemi v tento svatý čas proto, abychom své pyšné vnímání “odborností” zvenčí z povýšených hlav jedinečně svým autentickým způsobem přesunuli k sobě dovnitř doprostřed, k tomu fluidu, do solar plexu. A tam, když vertikálně (!) ze sebe uvolníme to niterně temné prázdno, ztvrdlé bolesti, co jsme tady na Zemi zvenčí do sebe od malička nachytali, uvnitř se světlo samo rozlije místo tmy, a uzdravuje tělo. Jasně, že tehdy si myslíme, že to je ten vrchol, že už “to” máme, že asi to je to osvícení.
Nevěřte mým řečem, stejně si to musí prožít každý sám se sebou, jako i já tehdy počínaje uzdravením z karcinomu plic, rozvodem a bez jisté práce, zážitkem ekonomické nouze, výchovou dětí..., než jsem každou tu bolavou tmu v sobě přijala a prožila, a tak ona se mohla mým poznáním ve mně přeměnit na světlo. Někteří odborníci říkali, že je to jen dočasné samádhí. Že konec není, že cílem je cesta. ?No jo, tak asi jo. ?

Jenže jsem zároveň dlouhé roky vnímala, že mé časy šedého smutku bez síly žít se zkracovaly, a časy čilosti a vlastně bezdůvodné radosti rostly. Empiricky přesná čísla!?

Dokonce jsem si už dokázala odpouštět, že se stydím za svou radost duše a zdraví těla proto, že mnoho lidí okolo přece trpí nemocemi a topí se v exekucích. Ty jó! Myslela jsem, že bych mohla spasit celý svět. ?

Ale rovnováha je, řekli mně tehdy ti shora, že kdo si víc bere, než dává, musí vyrovnat dluh... Takže nejen exekuce, ale třeba i ideální manželství v rovnováze absolutní lásky může existovat jen na úrovni duší a ducha. Tělesno je pro absolutní lásku moc nízko, v ideálním případě může být tělesno vztahy (a vtahy) do stavu lásky povznášeno a zušlechťováno. ? 
Všimli jste si, že zamilovaní a milující lidé jsou vždycky nějak krásnější?
Já vím, aby to zase nebylo “moc dlouhý”!

Takže vím, že Vy už tušíte, že to, o co opravdu jde, je selekce lidstva. Život nebo zmar.
Že každý si může svobodně vybrat, zda se vrátí k sobě dovnitř ke svému citu lidskosti a bude se dál přibližovat ke stavu - milovat všechny - protože uvnitř sebe objeví světlo. A pak se s tím jeho uvnitř samo od sebe může propojit to silné shora, jako třeba dnes ráno mně. Jinak to nejde. Meditace hlavou nefunguje.

Všichni můžeme žít s nevědomou pomocí psychopatů své poznání (mám to léty utrpení od nejedné/noho psychopata vyzkoušeno), že právě naším tvrdnutím, obranným popíráním svých emocí, tichým odporem, racionalizací, pseudoadaptací...tzv. uzavíráním sebe - svůj cit lidskosti v sobě jen zabíjíme. Před psychopatem neutečeš. On využije a sobě podřídí, nebo ničí dokud nezničí. A tak s naší “pomocí” každý psychopat ve své nelidskosti jen roste.

Když ale ze sebe vertikálně svým způsobem budete své bolesti vypouštět ven jen do živlů (voda, země, vzduch, oheň) osvícení zevnitř poznáte to geniálně dokonalé nastavení Vesmíru: psychopati jsou tu, abychom jim za šanci poznání sebe, své odvahy, své síly citu lidskosti byli vděčni. Abychom už i na ně mohli ze sebe “jen” tiše svítit. Bez boje. Protože ačkoliv vědci říkají (jistě oprávněně) že Vesmír je nekonečnočerné tmy, není prokázáno, že by někdy nějaká tma zhasla světlo “našeho” Slunce. Je to jen pohyb “panta reí”.

A Slunce se už brzy zase začne vracet! Jistojistě.
Možná, že oni vzali na sebe tu těžkou roli pro nás, pro poznání sebe, a bez našeho světla nemůžou dál...